Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1237/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. , byla obviněná J. Š. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. a odsouzena podle § 171 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky.

O odvolání obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. zák. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. a odsouzena podle § 171 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce, přičemž podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba na dva roky.

Jako trestný čin posoudil Krajský soud v Plzni skutek, který podle jeho zjištění, jimiž upřesnil a doplnil zjištění Okresního soudu Plzeň-jih, spočíval v tom, že obviněná J. Š. v P., v B., a jinde nezajišťovala a neumožňovala styk nezletilé Š. Š., s jejím otcem Z. Š. v době od 5. 7. do 9. 7. 2006, od 14. 7. do 23. 7. 2006 a od 18. 8. do 27. 8. 2006, ač jí to bylo uloženo usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. , , a v období od 6. 9. do 20. 9. 2006 a od 1. 11. 2006 do 14. 1. 2007 v každou středu a každou sudou neděli, ač jí to bylo uloženo usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. , s výjimkou 19. 11. 2006, kdy se Z. Š. ke styku nedostavil, a takto jednala přesto, že jí byla usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. , jež nabylo právní moci dne 4. 7. 2006, uložena pokuta za to, že již v dřívější době neumožňovala styk své dcery se Z. Š.

Změna skutkové části výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Plzni oproti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih se týkala jednak specifikace časových období, kdy se obviněná činu dopouštěla, jednak přesné identifikace soudních rozhodnutí, jejichž výkon mařila.

Obviněná podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek napadla v celém rozsahu. Vytkla, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení“. Touto citací obsahu zákonného textu uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i když v této podobě na uvedené ustanovení jinak výslovně neodkázala. V mezích deklarovaného dovolacího důvodu namítla nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Uvedla, že pokud se styk její dcery s obviněným jako otcem neuskutečnil, nešlo z její strany o nějaký rozmar nebo schválnost, ale o uvážený krok konzultovaný s lékaři. Podle obviněné se její dcera odmítala s otcem stýkat a na styk s ním reagovala náhlými zdravotními obtížemi. Obviněná podle svých námitek nechala dceru vyšetřit psycholožkou, která s ohledem na psychiku dcery doporučila její styk s otcem neuskutečňovat. Obviněná poukázala také na znalecký posudek, který vyzněl tak, že styk dcery s otcem ve formě stanovené soudem není vhodný a je nerealizovatelný. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ji zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

Subjektivní stránka trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák. spočívá v úmyslném zavinění. Výrok o vině obviněné uvedeným trestným činem rozhodně nemůže být zvrácen námitkami ohledně nedostatku úmyslného zavinění. Zkoumání psychického stavu dcery obviněné soudy věnovaly v rámci dokazování odpovídající pozornost a náležitě se vypořádaly se zjištěními, která v tomto ohledu učinily, zejména pak správně diferencovaly, ke které konkrétní době se tato zjištění vztahují. V tomto ohledu Krajský soud v Plzni v odůvodnění napadeného rozsudku výstižně vysvětlil, že pokud část důkazů svědčila pro namítanou nevhodnost styku dcery obviněné s otcem a pro jeho nerealizovatelnost v té formě, jak bylo upraveno rozhodnutím opatrovnického soudu, netýkají se tato zjištění doby, kdy se obviněná dopouštěla posuzovaného jednání, nýbrž pozdější doby. Krajský soud v Plzni zjištění o zhoršujícím se vztahu dcery obviněné k otci správně hodnotil v kontextu s okolností, že tento vztah se neustále zhoršoval, aniž mezi dcerou obviněné a otcem ve skutečnosti probíhal jakýkoli bližší kontakt. Na podkladě výsledků dokazování Krajský soud v Plzni dovodil, že toto zhoršování nebylo primárně zapříčiněno otcem, nýbrž manipulací obviněné jako matky, a to i přes výhrady, které jinak lze mít i k postupu Z. Š. jako otce. Za situace, kdy záporný vztah dcery k otci primárně vyplýval z toho, jak na dceru působila obviněná jako matka, nepřichází v úvahu, aby obviněná mohla tímto vztahem dcery k otci úspěšně argumentovat proti závěru soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněné a státního zástupce.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k námitkám, které obviněná uplatnila mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V obou variantách uvedeného dovolacího důvodu jde o aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že soud chybně aplikoval hmotné právo (trestní zákon) na skutkový stav, který zjistil. V mezích dovolacího důvodu lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. V dovolání nelze brojit proti tomu, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudu jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem důkazů, na jejichž podkladě soud zjištění učinil, apod. V posuzovaném případě mají skutková zjištění uvedená ve výroku napadeného rozsudku jasnou logickou vazbu na obsah provedeného dokazování, soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a proto se o žádný extrémní rozpor mezi jejich zjištěními a důkazy nejedná. To platí jak ohledně zjištění týkajících se psychického stavu dcery obviněné, tak jednotlivých dílčích období, kdy obviněná úmyslně nezajišťovala a neumožňovala styk své dcery s otcem. Skutkové námitky obviněné nejsou dovolacím důvodem. Dovolacím důvodem není ani námitka, že teprve v napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího byla poprvé vymezena doba spáchání činu a konkretizována rozhodnutí, jejichž výkon byl mařen. V tomto ohledu se evidentně nejednalo o tzv. překvapivé rozhodnutí. Již v rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih byla doba spáchání činu vymezena od 4. 7. 2006 do 14. 1. 2007 a Krajský soud v Plzni v rámci této doby jen blíže specifikoval jednotlivá dílčí období, kdy se obviněná posuzovaného jednání dopouštěla. Ve výroku rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih bylo jako mařené rozhodnutí citováno jen usnesení Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. , přičemž datum jeho vydání a další rozhodnutí byla citována v odůvodnění, zatímco Krajský soud v Plzni do výroku napadeného rozsudku pojal přesnou identifikaci mařených rozhodnutí.

Ve shodě s tím, jak je koncipován dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který v napadeném rozsudku zjistil Krajský soud v Plzni, a přihlížel při tom jen k těm námitkám obviněné, které byly pod uvedený dovolací důvod podřaditelné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec