Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 971/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 2. 2006, č.j. -126, zamítl žalobu na nahrazení souhlasu žalovaného s dohodou o výměně bytů specifikovanou ve výroku rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobci a) a b) jako společní nájemci bytu č. 18 na ulici Z. Š. 1878/2 v O.-P. (dále jen „byt na ulici Z. Š.“), jehož pronajímatelem je žalovaný, uzavřeli dne 28. 4. 2003 s žalobcem c) jako nájemcem bytu o velikosti 5+1 v O.-M. O., T. 24 (dále jen „byt na ulici T.“) dohodu o výměně bytu; pronajímatel bytu na ulici T. společnost U.-I., s.r.o. souhlas s výměnou bytu udělila, žalovaný (pronajímatel bytu na ulici Z. Š.) nikoliv. Žalobci a) a b) ve své žádosti o udělení souhlasu uváděli jako důvod výměny sloučení rodiny z důvodu nutnosti soustavné péče o babičku žalobkyně b). Dále vzal za prokázáno, že žalobci a) a b) mají ve společném jmění dům č.p. 394 v M. B. s garáží, že nemovitost zakoupili jako rodinný dům, že posléze na jejich návrh došlo ke změně užívání stavby na rekreační domek, že v domě bydlí od roku 2002, oba jsou zaměstnáni v M. B., jejich děti zde navštěvovaly základní školu a odtud jezdí na školy střední (nikoliv do O.), že v bytě na ulici Z. Š. nebydlí, jen tam nepravidelně dojíždějí. Žalovaný dal žalobcům a) a b) výpověď z nájmu bytu na ulici Z. Š. z důvodu podle a h) ve znění před novelou provedenou (dále jen obč.zák.“) s tím, že jsou vlastníky domu a předmětný byt neužívají (řízení o přivolení k výpovědi, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. , dosud není pravomocně skončeno). Žalobci a) a b) od doby, kdy jsou společnými nájemci předmětného bytu (29. 5. 2002), žádali žalovaného o souhlas s výměnou bytu celkem třikrát, a to dne 6. 11. 2002 za byt 2+1, dne 20. 1. 2003 za byt 3+1 a dne 28. 4. 2003 za byt na ulici T. o velikosti 5+1, vždy s různým odůvodněním. Rovněž vzal za prokázáno, že žalobce c) v bytě na ulici T. nebydlí, a že se mu na tuto adresu nikdy nepodařilo doručit poštu. Na tomto skutkovém podkladě dospěl soud prvního stupně k závěru, že důvody, pro které žalovaný odepřel souhlas s dohodou o výměně bytu – zejména skutečnosti, že žalobci a) a b) byt na ulici Z. Š. neužívají, jsou vlastníky nemovitosti, kterou užívají k trvalému bydlení, je vůči nim vedeno řízení o přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu, kterou jim dal žalovaný, a nakonec skutečnost, že byt na ulici T. není žalobcem c) užíván – jsou závažnými důvody pro odepření souhlasu pronajímatele s výměnou bytu ve smyslu věty druhé obč.zák.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 8. 2006, č.j. -147, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že žalovaný má závažné důvody pro odepření souhlasu s navrhovanou dohodou o výměně bytu. Tyto závažné důvody je nutno spatřovat ve zjištěných skutečnostech, tj. že žalobci a) a b) byt na ulici Z. Š. řádně neužívají, pouze do něj nepravidelně dojíždějí, trvale bydlí ve vlastní nemovitosti v M. B., kde rovněž pracují. Dodal, že i když se tyto skutečnosti týkají žalobců a) a b), nikoliv žalobce c) jako případného nového nájemce, nelze tyto považovat za nevýznamné při úvaze, zda souhlas žalovaného byl odepřen ze závažných důvodů, jak dovozovali žalobci v odvolání. Dále konstatoval, že je třeba rovněž zohlednit specifické postavení žalovaného, neboť byt na ulici Z. Š. je bytem obecním, s regulovaným nájemným; ve smyslu , o obcích, ve znění pozdějších předpisů, patří mezi základní povinnosti obce vytvářet podmínky pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, zejména v otázce bydlení. Odepření souhlasu žalovaného s výměnou bytu je tak v konečném důsledku odůvodňováno samotnými záměry obce a její bytovou politikou; došlo-li by totiž k přivolení k výpovědi, uvolnil by se byt pro jiného občana.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvod podle ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují v posouzení otázky, co lze považovat za závažný důvod pro odepření souhlasu pronajímatele s dohodnutou výměnou bytů, resp. zda za závažný důvod je možno považovat skutečnost, že nájemce byt neužívá denně, resp. že je vůči němu vedeno řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, a zda u obecních bytů udělením souhlasu s výměnou bytu dochází k porušení povinnosti obce uspokojovat potřeby svých občanů. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci, neboť dle jejich názoru nebyly splněny podmínky pro odepření souhlasu pronajímatele s výměnou bytu. Zdůrazňují, že důvodem, pro který se žalobci a) a b) v bytě na ulici Z. Š. nezdržují denně, je skutečnost, že oba jsou zaměstnáni v M. B.,

a pobývají zde proto od pondělí do pátku, do tohoto bytu dojíždějí na víkendy třikrát do měsíce, a nelze jim takovouto situaci přičítat k tíži. Dále namítají, že nelze vyvozovat jakékoliv závěry z pouhého faktu, že je proti nim vedeno řízení o přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu, neboť toto řízení není dosud pravomocně skončeno, a snaží se v něm prokázat, že po nich nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt. Domnívají se, že soud nemůže hodnotit, zda jsou splněny podmínky přivolení soudu k výpovědi z jejich společného nájmu bytu, neboť tato otázka není předmětem řízení v dané věci. Poukazují rovněž na skutečnost, že dům v M. B. je toliko rekreačním domkem, který není možno užívat celoročně bez rizika ohrožení zdraví, a nelze tedy na něj pohlížet jako na plnohodnotný druhý byt, přičemž i posouzení této otázky spadá do řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Namítají nesprávnost závěru odvolacího soudu, že udělením souhlasu k výměně bytu by došlo k porušení povinnosti žalovaného uspokojovat potřeby svých občanů; jde o závěr ryze spekulativní, založený na tom, že k přivolení k výpovědi z nájmu žalobců a) a b) skutečně dojde.

Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k dovolání podrobně rozvedl, jaké skutečnosti jej vedly k odepření souhlasu s výměnou bytu, a proč je lze považovat za závažné důvody jeho nesouhlasu s dohodnutou výměnou bytu. Vyjádřil názor, že probíhající řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu nemůže být překážkou, aby si soud v řízení o nahrazení souhlasu pronajímatele s výměnou bytu posoudil otázku řádného užívání bytu na ulici Z. Š. žalobci a) a b), příp. zda užívají více bytů, jako otázku předběžnou. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť v otázce posouzení závažnosti důvodů odepření souhlasu s výměnou bytu je judikatura konstantní. Navrhl, aby dovolání žalobců bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ve smyslu a 4

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelé spatřují zásadní právní význam zejména v posouzení otázky, jaké skutečnosti jsou závažnými důvody podle § 715 věty druhé obč.zák. pro odepření souhlasu s pronajímatele s dohodou o výměně bytu, zejména zda takovým důvodem je to, že nájemce neužívá byt denně, a že je proti němu vedeno řízení o přivolení k výpovědi.

Podle § 715 obč. zák. se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu. Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez závažných důvodů souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.

Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které ponechávají na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp.zn. ). Pokud soud relevantní hlediska vymezí, zjištěný skutkový stav takto vymezené hypotéze právní normy podřadí a způsobem věcně a logicky udržitelným své závěry odůvodní, nelze na základě odlišného názoru na vymezení okruhu relevantních okolností a jejich významu pro rozhodnutí v konkrétní věci dovodit splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle Z toho, jak se obecně správná právní východiska uplatněná odvolacím soudem (soudem prvního stupně, jehož závěry odvolací soud převzal) prosadila v konkrétní věci, na zásadní právní význam rozhodnutí (jenž se pojí s obecným přesahem řešené otázky do soudní praxe) usuzovat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, pod poř. č. 6).

Pro posouzení oprávněnosti postupu pronajímatele jsou rozhodující důvody, které ho v okamžiku odepření souhlasu s výměnou bytu k takovému rozhodnutí skutečně vedly. Těmito důvody v dané věci byly skutečnosti, že žalobci a), b) byt na ulici Z. Š. řádně neužívají, k trvalému bydlení užívají svůj dům v M. B., a že žalovaný jim dal výpověď z nájmu bytu. Soud se skutečnostmi, jež vedly žalovaného k odepření souhlasu, náležitě zabýval, dostatečně vysvětlil, proč je posoudil jako závažné důvody nesouhlasu s výměnou bytu, a jeho závěry nejsou v rozporu s konstantní judikaturou. Za závažný důvod pro odepření souhlasu s výměnou bytu ve smyslu § 715 odst. 1 věty druhé obč.zák. lze totiž považovat i neužívání bytu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007, sp.zn. ). Ani další v dovolání formulovaná otázka, zda lze za takovýto závažný důvod považovat probíhající řízení o přivolení k výpovědi dané žalobcům a) a b) z důvodu § 711 odst. 1 písm. g) a h) obč.zák., není otázkou zásadního právního významu, neboť poukaz na probíhající řízení o přivolení k výpovědi toliko souvisí se závěrem soudu o neužívání bytu žalobci a) a b); ostatně řízení v této věci již pravomocně skončilo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp.zn. ). Řešení označených otázek proto přípustnost dovolání podle nezakládá.

Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani otázku, zda by žalovaný udělením souhlasu s výměnou bytu porušil svou povinnost obce uspokojovat potřeby svých občanů, neboť odvolací soud na řešení takto formulované otázky svoje rozhodnutí nezaložil.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalobců není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu