Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 121/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I. N., a. s. „v likvidaci,“, zastoupené advokátem, proti povinné T.-S. P., a. s., zastoupené advokátkou, pro 10.020.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 5. 2006, č.j. -120, takto :

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 11. 2005, č.j. -55, jímž okresní soud nařídil podle notářského zápisu notáře v H. K., ze dne 11. 6. 2002, NZ 243/2002 (N 246/2002), k vymožení pohledávky ve výši 10.020.000,- Kč s úroky za období od 1. 5. 2003 do 31. 8. 2005 ve výši 5.204.935,80 Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že „námitka započtení není námitkou rozhodnou pro nařízení exekuce;“ předpokladem pro její nařízení je však tvrzení oprávněné, že povinná nesplnila to, co jí ukládá vykonatelný titul. Právo domáhat se nařízení exekuce ihned při splatnosti pohledávky s příslušenstvím, argumentuje dále odvolací soud, přešlo na oprávněnou jako právo spojené s postoupenou pohledávkou, tedy – jinak vyjádřeno – ustanovení , jež připouští nařízení exekuce ve prospěch jiného, než kdo je uveden v rozhodnutí jako oprávněný, se nevztahuje toliko na exekuční tituly, jimiž jsou rozhodnutí soudu, nýbrž i na ostatní exekuční tituly uvedené v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž ohlásila dovolací důvod uvedený v (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). S odůvodněním, že právo domáhat se nařízení exekuce ihned při splatnosti není příslušenstvím ani zajištěním pohledávky, nýbrž právem podle zvláštního právního předpisu, a proto není převoditelné postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), namítá, že oprávněné nesvědčí právo z exekučního titulu. Smlouva o úvěru, ze které vznikla vymáhaná pohledávka, a notářský zápis se svolením k vykonatelnosti této pohledávky, jehož podstatnou náležitostí je mj. označení osoby, jejíž pohledávka má být splněna, jsou navzájem nezávislé a různým právním režimem se řídící právní úkony; mezi nabyvatelem pohledávky a povinným musí proto být znovu uzavřena dohoda ve formě notářského zápisu. Převod práva ve smyslu ustanovení lze podle dovolatelky prokazovat pouze u rozhodnutí, kterým notářský zápis není, a proto není možné nařídit exekuci na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve prospěch jiného, než kdo je v tomto zápise uveden jako oprávněný. Dále prosazuje, že nárok oprávněné musí být při nařízení a provádění exekuce postaven najisto; vzhledem k tomu, že uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno, má za nesprávný závěr, že jedním z předpokladů pro nařízení exekuce je pouhé tvrzení o nesplnění povinnosti uložené titulem. K závěru, že ve fázi nařízení výkonu se nelze zabývat otázkou zániku vymáhané pohledávky započtením, dospěla judikatura v době, kdy výkon rozhodnutí prováděl výhradně soud. V exekučním řízení podle se aplikuje pouze přiměřeně a použití postupu ustáleného pro soudní výkon rozhodnutí v exekučním řízení – obzvlášť v případě vymáhání zaniklé pohledávky – je nepřiměřené a ohrožující práva povinné, neboť exekutor při provádění exekuce postupuje nezávisle na soudu a bez ohledu na probíhající řízení o zastavení nebo odložení exekuce. Dovolatelka dále poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že u soudu prvního stupně probíhalo mezi týmiž účastníky a pro tutéž pohledávku řízení o soudní prodej zástavy, z něhož bylo soudu známo, že existence vymáhané pohledávky je přinejmenším sporná, měl exekuční soud nařídit jednání nebo vyslechnout povinnou. S ohledem na předběžné opatření, kterým bylo oprávněné uloženo zdržet se do pravomocného ukončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. uspokojení pohledávky za povinným ze smlouvy o úvěru reg. č. 270/TÚ/34/02 ze dne 6. 6. 2002 podáváním návrhů na nařízení exekuce nebo výkonu rozhodnutí mj. na základě notářského zápisu, který je v tomto řízení exekučním titulem, navrhla povinná, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Závěrem navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné, neboť dovolatelkou předložené otázky nemají zásadní právní význam. Připomněla, že předběžné opatření bylo k jejímu odvolání zrušeno a soudem prvního stupně byl poté návrh na jeho vydání zamítnut. Navrhla proto, aby dovolací soud návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nevyhověl a dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým (mimo jiné) dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ( , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů) sepsaný dne 11. 6. 2002 notářem v H. K. JUDr. M. M. o dohodě uzavřené mezi povinnou a U. b., a. s., jíž povinná svolila, aby byl notářský zápis za podmínky, že jí bude U. b., a. s., na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2002, registrační číslo 270/TU/34/02, poskytnut úvěr ve výši 22.000.000,- Kč, přímo vykonatelný co do její povinnosti uhradit pohledávku ve výši 22.000.000,- Kč se specifikovanými úroky, neuhradí-li pohledávku s příslušenstvím nejpozději do 20. 4. 2007. Oprávněná svoji aktivní legitimaci dokládá smlouvami o postoupení pohledávky ze dnů 15. 7. 2004 a 21. 7. 2004.

Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné (věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno), uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. , za nesprávný označil závěr (vyvozovaný ze zásady, že notářský zápis nemá hmotněprávní povahu), podle něhož dojde-li k postoupení pohledávky vtělené do notářského zápisu na jiného, nemůže být tento zápis pro nového věřitele titulem. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud (i s poukazem na své usnesení ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15) vysvětlil, že důsledkem procesněprávního charakteru tohoto typu exekučního titulu je pouze to, že případná neexistence nároku podle hmotného práva není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nýbrž jen k zastavení exekuce ( ). K obdobnému závěru o způsobilosti notářského zápisu být podkladem pro exekuci s účastníky odlišnými od účastníků notářského zápisu Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. , v němž dovodil, že je-li možno nakládat s pohledávkou přiznanou rozhodnutím soudu, není důvod, aby totéž neplatilo o pohledávce vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Výrazem ustálené soudní praxe je i závěr, že (tvrzený) zánik vymáhané pohledávky v důsledku započtení vzájemných pohledávek nepředstavuje skutečnost ve smyslu pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. , stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. ve spojení s ).

Námitkou, že soud prvního stupně před nařízením exekuce povinnou nevyslechl, uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který přípustnost dovolání podle ( ) založit nemůže.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce ( , ) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu