Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 1/2022
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím a částky 2 064 Kč jako smluvní pokuty
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 4.960 Kč představované požadovaným kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2.896 Kč a smluvní pokutou ve výši 2.064 Kč sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 12.000 Kč za dobu od datum do datum.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od
datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 466,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.020,20 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 4.960 Kč představované požadovaným kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2.896 Kč a smluvní pokutou ve výši 2.064 Kč sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 12.000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 466,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.020,20 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 466,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2.896 Kč, a dále částky ve výši 473 Kč odpovídající nákladům na vymáhání pohledávky a částky ve výši 2.064 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 12.000 Kč za dobu od
datum do datum. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že dne datum uzavřel žalovaný s jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba,
IČO, Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet finanční prostředky ve výši
12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.760 Kč s tím, že tato částka měla být uhrazena nejpozději do datum Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobce webová adresa, přičemž žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení s vrácením úvěru pak byla mezi účastníky sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která byla vypočtena v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), když žalobce požadoval částku ve výši 2.064 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 12.000 Kč za dobu od datum do datum. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne datum či ze dne datum.
Soud nejprve usnesením ze dne 31. 1. 2022 č.j. 9 C 1/2022 -54 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu předložila veškeré listinné důkazy, které by prokazovaly, jakým způsobem jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, zjišťoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1,
odst. 2 ZSÚ, a to i s ohledem na § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto ohledu pak soud upozornil žalobkyni i na příslušná rozhodnutí vyšších soudů, jimiž je povinen se řídit, podle kterých je povinností soudu zkoumat otázku shora uvedenou z jeho úřední činnosti, neboť se v případě § 87 odst. 1 ZSÚ jedná o neplatnost absolutní (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a rovněž rozsudek SDEU ze dne datum sp. zn. C číslo).
Na tuto výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne datum, kdy vzala svou žalobu částečně zpět co do částky ve výši 4.960 Kč, která byla představována požadovaným kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2.896 Kč a smluvní pokutou ve výši 2.064 Kč odpovídající 0,1 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 12.000 Kč za dobu od datum do datum. Soud tak ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v intencích učiněného dispozitivního úkonu žalobkyně. (výrok I.)
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu tato byla doručena do vlastních rukou dne datum ve smyslu § 49 odst. 1 , odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ ).
Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 2. 2022 č.j. 9 C 1/2022 -58 byl žalovaný v souladu
s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ . Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne datum spolu s žalobou. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již předem v podané žalobě. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného v souladu
s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně.
Na základě důkazů a tvrzení žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo bezpečně z předložených listinných důkazů ze strany žalobce zjištěno, že dne
datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet finanční prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.760 Kč s tím, že tato částka měla být uhrazena nejpozději do datum Smlouva mezi účastníky byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobce webová adresa, přičemž žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti, jakož i číslo účtu k poskytnutí úvěru, jak bylo soudem zjištěno z jednotlivých listin. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení oznámení o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, ani po doručení předžalobní upomínky ze dne datum či ze dne datum.
Soud pak neměl za zjištěno, že by došlo ke zjišťování úvěruschopnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně, nicméně s ohledem ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla schopná takové tvrzení obsažené i v žalobě prokázat, částečně žalobu omezila.
Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném a účinném znění od datum, (dále jen NOZ ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v NOZ ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. Zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v ZSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele.
Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.
Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první ZSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Současně § 75 ZSÚ ukládá poskytovateli povinnost provozovat svou činnost s odbornou péčí.
Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Odbornou péčí se podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, v platném a účinném znění, taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
V intencích projednávané věci měl soud za prokázané, že věřitel (právní předchůdce žalobkyně) uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 NOZ ve spojení se zvláštní úpravou vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval s postavení spotřebitele. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je však pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ neplatná. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného totiž právní předchůdce žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala, schopnost žalovaného, jakožto dlužníka úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z jeho prohlášení, které bylo v podstatě součástí úvěrové smlouvy a znění prohlášení bylo fakticky připraveno přímo právním předchůdcem žalobkyně. V daném případě byla totiž úvěrová smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku, vedle toho se jednalo o adhezní (formulářovou) smlouvu, jejíž obsah nemohl žalovaný jakkoli ovlivnit a uvedené prohlášení o jeho schopnosti úvěr řádně splácet byla předpřipravena, bez jakékoli ingerence žalovaného. V rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZSÚ si právní předchůdce žalobkyně prohlášení žalovaného nijak neověřoval, nedotazoval se žalovaného ani na výši jeho pravidelných výdajů, ani soudu v rámci unesení důkazního břemene žalobkyně nepředložila žádné důkazy, že by ohledně majetkových poměrů žalovaného byla řádně prováděna lustrace v dostupných evidencích. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se opakovaně vyjadřoval mj. Nejvyšší soud ČR a dospěl k názoru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1 ZSÚ, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován
v databázích dlužníků. Za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka - spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Následkem poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost, je neplatnost smlouvy, neboť podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Přestože žalovaný námitku nezkoumání úvěruschopnosti neuplatil, musel se jí soud zabývat z úřední povinnosti, protože bylo opakovaně dovozeno rozhodovací praxí vyšších soudů, že se v případě § 87 odst. 1 ZSÚ jedná o neplatnost absolutní, kterou soud zkoumá ex offo (k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019
sp.zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018
sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a recentní usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum sp.zn. Pl. ÚS 3/20 a rovněž rozsudek SDEU ze dne datum sp.zn. C číslo).
Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily ve smyslu § 2991 odst. 2 NOZ a podle § 2991 odst. 1 NOZ platí, že ten kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana, bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho co plnila (§ 2993 NOZ ). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní plnění ve výši 12.000 Kč. Na úhradu závazků ze smlouvy žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) ničeho neuhradil. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední ZSÚ, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru i spolu s požadovaným příslušenstvím. Podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaný pak nejen dlužil konkrétní částku, ale dostal se s její úhradou i do prodlení, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh, který mu vznikl, neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní i jejím předchůdcem, žalobě ve zbylé části po jejím částečném omezení vyhověl ve vztahu k žalované částce jistiny a rovněž k uplatněnému zákonnému úroku z prodlení, který byl žalobkyní požadován. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu
§ 1879 a násl. NOZ (výrok II.)
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto jí náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 45,30 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalobkyně odečetl její neúspěch respektive úspěch žalovaného, přičemž základem pro tento výpočet byl součet požadovaných částek ve výši 14.064 Kč a dále veškerého původně požadovaného příslušenství kapitalizovaného k datu datum tj. k datu vyhlášení rozsudku, respektive k datu požadovanému ze strany žalobkyně. Takto byla žalobkyní požadována celkově částka ve výši 18.134,43 Kč, přičemž jí bylo přiznáno právo na zaplacení částky v celkové výši 13.174,43 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná co do částky ve výši 13.174,43 Kč a neúspěšná co do částky ve výši 4.960 Kč (úspěch žalovaného). V takovém případě pak tedy úspěch žalobce byl v 45,30 %, respektive v takové výši mu náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobce došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení
(viz níže). Částečně úspěšné žalobkyni tak by soud při plném úspěchu přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 900 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 2
vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1. 7.2 014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), a § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 2.252 Kč, přičemž 45,30 % z uvedené částky je ve výši 1.020,20 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu
s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ , místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.