Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 79/2022-18
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 510 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 510 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Při odůvodňování tohoto rozsudku soud vycházel z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím, kterého se domáhá proti žalovanému z titulu jízdy prostředkem veřejné hromadné dopravy dne datum bez zaplaceného jízdného.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.
Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. K prokázání svého tvrzení, že žalovaný cestoval v obec dne datum na trolejbusové lince anonymizováno provozované právním předchůdcem žalobkyně, žalobkyně jako jediný důkaz předložila zápis o provedené přepravní kontrole z téhož dne. Ačkoliv zápis je opatřený podpisem osoby cestující, není způsobilý prokázat, že se jedná právě o podpis žalovaného. V zápise zcela chybí údaj o tom, že by byla ověřena totožnost žalovaného. Pokud by totožnost byla ověřena například proti předloženému občanskému průkazu, soud by neměl o osobě cestující pochyb. Tvrzení žalobkyně, že dne datum byl cestujícím právě žalovaný, tak není ničím podložené. Tento závěr nemůže změnit ani smlouva a oznámení o postoupení pohledávek ani předžalobní upomínka, které mají osvědčit oprávnění žalobkyně požadovat pohledávku svého předchůdce po žalovaném.
Ze shora zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku, tj. že žalovaný dne datum skutečně nastoupil veřejnou přepravu právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně neprokázala, že její předchůdce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o přepravě, na základě které by byl žalovaný s přihlédnutím k § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách a vyhláškou č. 175/2000 Sb. povinen uhradit jízdné, příp. přirážku k jízdnému. Ačkoliv podle § 1879 o. z. byly splněny všechny zákonné předpoklady pro platné a účinné postoupení pohledávky z předchůdce žalobkyně na žalobkyni, pro rozhodnutí ve věci je to zjištění nepodstatné, neboť soud nemá za prokázaný vznik samotné pohledávky. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno, pokud jde o pasivní legitimaci žalovaného a jeho povinnost uhradit žalobkyni požadovanou částku. Žalobkyně dokonce ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla provedení dalších důkazů, jimiž by oprávněnost svého nároku prokázala. Z uvedených důvodů soud žalobu jako neopodstatněnou v celém rozsahu zamítnul.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, náležela by mu oproti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu, neúčastnil se nařízeného jednání) a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).