Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1459/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 12. 2005, č.j. -55, uložil žalovanému povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 45, I. kategorie, o velikosti 1+1, v 7. poschodí domu v P. 1, V P. 1655 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 10. 2006, č.j. -71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal ve shodě s ním za prokázáno, že dne 31. 8. 1988 byla na základě rozhodnutí Posádkové správy P. uzavřena s otcem žalovaného, jenž byl vojákem z povolání (a to až do své smrti v roce 2001), dohoda o užívání předmětného bytu, že v této době jeho rodiče spolu trvale nežili, že předmětný byt byl veden v evidenci Ministerstva obrany jako byt přechodně služební, a že žalovaný v bytě nežil se svým otcem v den jeho smrti. Přisvědčil i jeho právnímu závěru, že předmětný byt byl bytem, který měl přechodně charakter služebního bytu ( ), a že této své povahy pozbyl smrtí otce žalovaného. Dovodil, že nešlo o byt trvale určený pro ubytování pracovníků organizace ve smyslu ustanovení , o hospodaření s byty, a proto k němu podle ve znění účinném do 31. 12. 1991, mohlo vzniknout právo společného užívání bytu manžely (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. ); k tomu však v projednávané věci nedošlo, neboť rodiče žalovaného ke dni získání bytu nežili ve společné domácnosti ( ve znění účinném do 31. 12. 1991). Matka žalovaného se tak nestala v důsledku smrti svého manžela (otce žalovaného) výlučnou nájemkyní předmětného bytu a žalovaný proto nemůže odvozovat svůj právní titul užívání bytu od jejího souhlasu. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný užívá byt bez právního důvodu, a že žaloba je podle obč.zák. důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, „zda se k bytům charakteru přechodně služebního váže vznik práva společného užívání manžely“, kterou soudy obou stupňů řešily v rozporu s hmotným právem. Uvádí, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp.zn. , jednoznačně vyplývá závěr, že „jedná-li se o byt služební přechodného charakteru, váže se k takovému bytu vznik práva společného užívání manžely“. Zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně), který dovodil, že jeho rodiče v době uzavření dohody o užívání bytu spolu trvale nežili a uvádí, že správně měl zjistit, že jeho rodiče tvořili v bytě spolu s ním společnou domácnost (standardní rodinu), a že o svého otce před jeho smrtí s matkou střídavě pečoval. Namítá, že jeho rodičům vzniklo k bytu právo společného nájmu, čímž zároveň byt pozbyl charakter bytu přechodně služebního, neboť nájemcem bytu se stala i jiná osoba ve smyslu ustanovení věty za středníkem Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nezabýval jeho námitkou, že změna postoje svědků (M. F., P. Š. a B. D.) – kteří nejprve podepsali potvrzení, že žil se svým otcem v bytě před jeho smrtí, avšak ve svých svědeckých výpovědích toto soužití zpochybnili – je účelová, neboť v době podpisu potvrzení byli již nájemci bytů v předmětném domě a členy žalujícího družstva; z těchto důvodů měl odvolací soud k jejich výpovědím přistoupit jako „ke svědectvím účastnickým“. Namítá rovněž, že odvolací soud nevzal v úvahu otázku dobrých mravů a otázku právní ochrany nájemce, který vždy řádně plnil veškeré povinnosti. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka není otázkou zásadního právního významu; navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). K okolnostem uplatněnými dovolacími důvody dle nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Dovolatel spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s řešením otázky, „zda se k bytům charakteru přechodně služebního váže vznik práva společného užívání manžely“. Právní závěr, že předmětný byt byl bytem vojenským, přičemž nešlo o byt trvale určený pro ubytování pracovníků organizace ve smyslu ustanovení bodu 1. , a že měl posléze charakter bytu přechodně služebního, nebyl dovoláním napaden; proto z něj dovolací soud vychází.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 12. 2000, sp.zn. (na který odkázal odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku), dospěl k závěru, že vojenské byty uvedené v bodu 2. neměly povahu bytů trvale určených pro ubytování pracovníků organizace; vznik práva společného užívání manžely k takovému bytu tedy nebyl vyloučen. Uvedený závěr vyplývá rovněž např. z jeho rozsudků ze dne 20. 12. 2000, sp zn. , ze dne 30. 10. 2000, sp.zn. , a ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. . K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud i ve vztahu k bytům ministerstva vnitra (srov. jeho rozsudek ze dne 31. 12. 1997, sp.zn. /uveřejněný pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998/, na který odkazuje dovolatel).

Pokud tedy v dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv k bytům, jež nebyly určeny k trvalému ubytovaní pracovníků organizace, mohlo vzniknout právo společného užívání bytu manžely, avšak v dané věci se tak s ohledem na neexistenci společné domácnosti rodičů žalovaného nestalo (§ 175 odst. 3 obč.zák ve znění účinném do 31.12.1991), a nedošlo k jeho transformaci na společný nájem bytu manžely, posoudil tuto otázku zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelem označená otázka proto není otázkou zásadního právního významu, a její řešení přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) nezakládá.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele zpochybňující zjištění odvolacího soudu, že rodiče žalovaného v době vzniku práva užívání předmětného bytu spolu trvale nežili, neboť směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí) odvolacím soudem. Dovolatel přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , části věty před středníkem a a zavázal žalovaného, který z procesního hlediska nese odpovědnost za to, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, 7 písm. d/, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění vyhlášky pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. října 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu