Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 629/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných 1) Ing. J. H., 2) Mgr. J. N., a 3) Ing. P. N., zastoupených advokátkou, proti povinnému M. M., zastoupenému advokátem, pro 6.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, č.j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 6. 2005, č.j. -28, jímž Okresní soud v Nymburce nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. , k uspokojení pohledávky ve výši 6.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému uložil zaplatit oprávněným na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 4.048,50 Kč. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny, zejména uzavřel, že podkladový rozsudek je formálně vykonatelný a že náhrada nákladů řízení byla i co do výše správně přiznána procesně úspěšným oprávněným.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal nad rámec odvolání, které bylo podáno pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, poněvadž s pohledávkou oprávněných se povinný ztotožňoval a také ji následně uhradil. Odvolací soud se však nezabýval vytčenými nedostatky plných mocí předložených k zastupování oprávněných 2) a 3) v tomto řízení, jakož ani okolností, že povinnému nebylo doručeno usnesení ze dne 25. 2. 2005, č. j. -16, jímž Okresní soud v Klatovech vyslovil svou místní nepříslušnost. Vedle toho dovolatel namítá, že byl v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. předvolán dožádaným Okresním soudem v Klatovech k prohlášení o majetku, ačkoliv návrh oprávněných byl podán až dne 19. 10. 2005 a Okresní soud v Nymburce mu vyhověl, přestože „neprovedl úkony předpokládané v a ani nevzal v úvahu, že i nadále je v platnosti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.“ Dovolatel navrhl, aby dovolací soud, vzhledem k tomu, že přisouzené plnění je již uhrazeno, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a rovněž aby zrušil usnesení Okresního soudu v Nymburce vydané v řízení vedeném pod sp. zn. .

Oprávnění se ve vyjádření s rozhodnutími soudů obou stupňů ztotožnili, dovolání povinného považují za „bezpředmětné a nedůvodné.“ Povinný přisouzenou pohledávku v soudem určené lhůtě neuhradil, proto byli oprávnění nuceni podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, a povinnost k úhradě nákladů řízení uložená povinnému „je zcela v souladu s ust. “ Dále uvedli, že právní zástupkyně zastupuje oprávněné na základě generálních plných mocí a že o okolnostech doručování soudních rozhodnutí povinnému jim není nic známo. Z uvedených důvodů navrhli, aby bylo dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocení argumentace v dovolání obsažené vede k závěru, že o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), v dané věci nejde.

Namítá-li dovolatel, že vymáhanou pohledávku již v plném rozsahu zaplatil, jedná se o skutkovou výhradu, kterou – a to je podstatné – vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku a odvolací soud ji k dispozici neměl (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně povinný uvedl pouze to, že „po návratu do Kašperských Hor zajistím zároveň složení částky Kč 6.000,- Kč do soudní úschovy“), dovolací soud k ní proto nepřihlížel (srov. ). Ostatně – jak již bylo výše uvedeno – skutkové námitky relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, být nemohou. Nadto je třeba uvést, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud tím, zda povinnost uložená povinnému exekučním titulem byla splněna, nezabývá, v tomto směru vychází z tvrzení oprávněných.

Taktéž zbývající výtky, které dovolatel učinil obsahem dovolání, jsou z hlediska přípustnosti bezcenné, jelikož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v , odst. 2 písm. a), b) a ; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (a tento předpoklad naplněn není). Konečně vady řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburku pod spisovou značkou Nc 1276/2005 namítat nelze, resp. případná jejich existence je pro dané vykonávací řízení bezcenná.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání (, věta první, ), podle , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a Náklady, které vznikly oprávněným, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání povinného.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu