Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1230/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení o dovolání částku 24.950,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci uložil rozsudkem pro uznání podle (dále jen „ “) žalované povinnost zaplatit žalobkyni 600.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 6. 6. 2004 do 27. 4. 2005, s 8,75 % úrokem z prodlení od 28. 4. 2005 do 31. 12. 2005, ve výši 9 % od 1. 1. 2006 a dále ve výši určené podle nař. vl. č. do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 24.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, svým rozsudkem výše označeným změnil rozsudek pro uznání soudu prvního stupně tak, že se nevydává. Během řízení u odvolacího soudu nebylo prokázáno, že byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání z hlediska toho, zda byla žalovaná řádně poučena o sankci podle v případě, že se nevyjádří k žalobě. Podle provedeného dokazování nebyla výzva dle ustanovení žalované vůbec doručena. Tento závěr soud opřel o výpověď svědka Ing. V. L., manžela žalované, a dále pak o skutečnost, že žalované byla namísto výzvy dle doručena výzva dle k odstranění vad žaloby, která měla být zjevně doručena žalobkyni a nikoliv žalované. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že vzhledem k ustanovení , které odkazuje na ustanovení a 2 , není možné vydat rozsudek pro uznání v případech, kdy nelze uzavřít a schválit smír. Okresní soud však podle názoru odvolacího soudu pochybil též tím, že se nezabýval otázkou, zda žaloba není v rozporu s hmotným právem. Žaloba podle odvolacího soudu (zejména co do příslušenství) nesplňuje materiální předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání, navíc nebyl žalobní požadavek bezdůvodného obohacení ani co do výše dostatečně specifikován a žalobkyně neuvedla skutečnosti, které by umožnily jeho jednoznačnou individualizaci. Dále pak krajský soud konstatoval, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí v dané věci rozsudkem pro uznání z hlediska toho, že žalované nebyla doručena žaloba v celém rozsahu tak, aby se k ní mohla náležitě vyjádřit ve smyslu (doručena byla pouze část žaloby – č.l. 1-3 a č.l. 25-26 spisu, chyběla tedy konkretizace žalobního požadavku specifikovaná žalobkyní na č.l. 15-20 spisu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolací důvod je podle jejího názoru dán, neboť soud nepochybně neprokázal, že žalované skutečně nebyla doručena výzva k vyjádření dle a tedy že dle ustanovení nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Odvolací soud se podle mínění žalobkyně dostatečně nezabýval otázkou, jak se do zásilky, určené žalované, dostala výzva k odstranění vad žaloby, a zda v soudním spise přebývá jedno vyhotovení výzvy k vyjádření žalované podle Žalobkyně se rovněž domnívá, že nebyla prozkoumána možnost, zda předmětná zásilka neobsahovala výzvy obě. Dovolatelka žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila, přičemž se zcela ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Uvedla, že žalobkyně v dovolání pomíjí skutečnost, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se nevydává nejen z důvodu, že žalované nebyla doručena výzva podle (kterážto skutečnost byla v řízení před odvolacím soudem prokázána), ale i z důvodů dalších, kterými se však žalobkyně v dovolání vůbec nezabývá. Považuje proto dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě ( ) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( ). Přípustnost dovolání je dána pro diformitu rozsudků soudů nižších instancí podle ustanovení Dovolací důvod byl uplatněn podle , rozhodnutí odvolacího soudu má tedy spočívat v nesprávném právním posouzení věci.

Má-li rozhodnutí soudu spočívat v nesprávném právním posouzení věci ( ), soud by musel buď posoudit projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu, nebo použitý právní předpis nesprávně vyložit (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45/).

O takový případ se však v dané věci nejedná. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalované byla omylem doručena výzva k odstranění vad žaloby namísto výzvy dle Nestalo se tak jejím zaviněním a nemůže to být ona, kdo má nést následky takového pochybení. Mimo rámec důkazních zjištění odvolací instance lze doplnit, že potenciální možnost, že v zásilce pro žalovanou byly vloženy obě výzvy, se nejeví jako pravděpodobná. Pokud by výzvu podle žalovaná ignorovala a k žalobě se nevyjádřila, pak by si musela být vědoma – a to ve sporu o značnou částku –, že proti ní může být vydán rozsudek pro uznání. Že by riskovala za pomoci údajně nepravdivého tvrzení, že jí byla omylem doručena výzva k odstranění vad žaloby určená žalobkyni, se zdá být nelogické. Dovolací soud navíc zdůrazňuje, že jako soud mimořádného přezkumu právního posouzení věci (nikoli soud nalézací) je vázán skutkovým základem věci, jak jej v tomto případě zjistil odvolací soud (viz konstantní výklad k ).

Otázka doručení výzvy podle navíc nebyla jediným důvodem, který vedl odvolací soud ke změně rozsudku soudu prvního stupně. Pomineme-li skutečnost, že v žalobě není dostatečně specifikován petit, je zásadním problémem fakt, že žalované byla doručena pouze část žaloby (chyběla specifikace žalobního požadavku uvedená na č. l. 15-20 spisu). K výzvě podle by se tedy žalovaná nemohla relevantně vyjádřit ani v případě, že by jí (jak tvrdí žalobkyně) doručena byla. I z toho vyplývá, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny.

Dovolací soud proto shledal právní závěry odvolacího soudu správnými a dovolání žalobkyně podle ustanovení věty před středníkem zamítl.

Úspěšná žalovaná má podle , a právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Tyto náklady byly vynaloženy v důsledku sepisu vyjádření k dovolání advokátem, tedy za jeden úkon právní služby. Podle představuje výše odměny advokáta za úkon z požadovaných 600.000,- Kč s příslušenstvím částku 49.300,- Kč. Tuto částku bylo nutné krátit o polovinu na 24.650,- Kč, neboť v dovolacím řízení učinil právní zástupce žalované pouze jeden úkon ( cit. vyhl.). S přičtením režijního paušálu 300,- Kč ( ) činila odměna za úkon advokáta – a tedy i náklady řízení žalované – částku 24.950,- Kč, jak uvedeno shora ve výroku II. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu