Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 91/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 470 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do zaplacení částky 2 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 506 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 683,51 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč
od 10. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28,74 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení částky 2 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 506 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 683,51 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 470 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba s.r.o., IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne
30. 10. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaný obdržel
na jím uvedený bankovní účet úvěr ve výši 4 000 Kč s tím, že se ho zavázal vrátit společně s příslušenstvím do 29. 11. 2018 Smlouvu žalovaný uzavřel v elektronické podobě. Poskytnutou částku žalovaný žalobkyni nevrátil, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 4 000 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 683,51 Kč, za období od 30. 11. 2018 do 23. 10. 2020, smluvní úrok ve výši 2 506 Kč a nadále běžící ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 10. 11. 2020
do zaplacení. Žalobkyně pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020 s účinností k témuž dni. Žalovaný neuhradil ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním došlým soudu dne 24. 5. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu v části, ve které
se domáhala po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 2 506 Kč a smluvní pokuty
ve výši 2 000 Kč zpět, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jelikož došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání (tj. jednání ve věci samé, které se zahajuje přednesem žaloby) a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o.s.ř. a řízení v této části zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné
pro posouzení věci:
6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 10. 2018 bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 4 000 Kč
za podmínek ve smlouvě uvedených, a to odesláním na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit do 29. 11. 2018 (viz Smlouva
o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 10. 2018 a Výpis z bankovního účtu ze dne
30. 10. 2018).
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 9. 11. 2020 právnická osoba s.r.o., IČO jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou – seznam pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku
za žalovaným, a to s účinností ke dni 9. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 12. 2020 (viz Oznámení
o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2020).
8. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti výzvou před podáním žaloby
ze dne 25. 11. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 25. 11. 2021).
9. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku
ve výši 4 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil.
10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné.
11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky
v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení
se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní,
je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se
za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády
č. 351/2013 Sb., v platném znění.
23. Soud vyzval žalobkyni usnesením č. j. 9 C 91/2022 - 13 ze dne 9. 5. 2022, aby mimo jiné dotvrdila, jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na tuto výzvu uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, a proto vzala žalobu v rozsahu požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši
2 506 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 4 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když sama žalobkyně uváděla, že důkazy o posuzovaní schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, tedy nebyla splněna zákonná povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalovaného tak, aby právní předchůdkyně žalobkyně měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucující ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.
25. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný obdržel částku ve výši 4 000 Kč, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč, které je povinen žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dosud nic nezaplatil, je povinen žalobkyni kromě poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení, za dobu ode dne prodlení žalovaného s úhradou pohledávky, kapitalizovaný ve výši 683,51 Kč a nadále běžící ode dne 10. 11. 2020 v zákonné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovení
§ 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2020 podle
§ 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 28,74 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku
400 Kč a dále z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 189,51 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 9 189,51 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 4 683,51 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu řízení zastavil, když žalobkyně toto zastavení zavinila zpětvzetím. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 1,93 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 1 489 Kč, tedy částku 28,74 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).