Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 221/2021-34
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6.557 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 4.500 Kč od 12.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 2.057 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2.057 Kč od 12.8.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 520 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 4.500 Kč od 12.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 2.057 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2.057 Kč od 12.8.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 520 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 6.557 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právnická osoba právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč, a to zasláním na účet č. bankovní účet dne 12.7.2019 s variabilním symbolem číslo. Úvěr měl být splacen nejpozději do 11.8.2019 ve výši 6.557 Kč sestávající z úvěru 4.500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1.923,85 Kč a úroku ve výši 133,15 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil uzavření smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 4.500 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným úvěr splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla zaslána ani žádná dílčí platba.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 18.11.2021.
3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný byl usnesením soudu ze dne 25.10.2021 vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. spisová značka bylo prokázáno, že právnická osoba anonymizována dvě slova uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 12.7.2019 na částku 4.500 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na její účet, úroková sazba byla dohodnuta 36 % ročně, což činí úrok 133,15 Kč, poplatek za sjednání úvěru 1.923,85 Kč při jednorázovém splacení v celkové výši 6.557 Kč.
5. Potvrzením o provedené platbě ze dne 12.7.2019 bylo prokázáno, že uvedeného dne byla na účet žalovaného č. bankovní účet připsána částka 4.500 Kč od právnická osoba credit s.r.o. pod variabilním symbolem číslo.
6. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána předžalobní upomínkou dne 8.2.2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň jí bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvána k úhradě.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
11. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy, když jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z žalobního návrhu pouze vyplývalo obecné sdělení, jak právní předchůdce žalobce postupoval, ale bez žádných konkrétních údajů týkajících se žalované, zároveň bylo i uvedeno, že k tomuto se nenavrhují žádné důkazy. Přesto byla žalobkyně usnesením soudu ze dne 2.9.2021 vyzvána k doplnění svých tvrzení týkajících se právě posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což však nereagovala. Toho, že se bude jednat o smlouvu neplatnou, si byla zřejmě vědoma i sama žalobkyně, když již v žalobním návrhu uvedla, že pokud soud neposoudí její nárok z titulu smlouvy o úvěru, žádá o jeho posouzení jako bezdůvodného obohacení.
12. Na základě předložených listinných důkazů soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná, právě pro nedostatečné či žádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobkyně uvedený nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky a je tak ve sporu aktivně legitimována. Žalovaný částku 4.500 Kč obdržela, ale dosud nevrátil, ač k tomu byla povinen a žalobkyní byl k vrácení vyzván. Lhůta splatnosti již také uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 4.500 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena. Pokud však jde o poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.923,85 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 133,15 Kč, musel být žalobní návrh zamítnut, když nebylo možno vycházet z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením částky 4.500 Kč, je proto povinen uhradit i úrok z prodlení, který činí 10 % ročně z částky 4.500 Kč od 12.8.2019 až do zaplacení. Co do částky 2.057 Kč a 10% úroku z prodlení z této částky, musel být, jak je výše uvedeno, návrh zamítnut.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci částečný úspěch. Celkové náklady řízení činily 1.368 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobkyně ve věci, který činil 69 % a neúspěch 31 %, bylo možno přiznat pouze 38 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 520 Kč. Soud zde postupoval dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50.000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem opakovaně v obdobných věcech. Soud ovšem nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.
14. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí – exekuci.