Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4357/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007, č.j. -220, do výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 8. 2006, č.j. -171, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 213.471,- Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 9. 4. 2001 do 30. 11. 2001) s tam specifikovaným úrokem z prodlení], a do výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 1.413.792,- Kč „s příslušenstvím“ (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 12. 2001 do 30. 11. 2005) a placení částky 30.967,- Kč měsíčně od 1. 12. 2005 do budoucna, není přípustné podle ustanovení podle ustanovení [rozsudek odvolacího soudu ve věci samé nelze považovat za rozsudek měnící, ale za rozsudek potvrzující, neboť soudy obou stupňů práva a povinnosti účastníků, o něž v řízení šlo (předmět řízení), posoudily z obsahového hlediska zcela shodně (oba soudy dospěly k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na odškodnění pracovního úrazu není opodstatněný); okolnost, že odvolací soud (poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 6. 12. 2006 rozhodl o připuštění změny žaloby provedené podáním žalobce ze dne 14. 9. 2006 - v návaznosti na jeho předchozí podání ze dne 3. 10. 2002, 27. 10. 2003, 19. 3. 2004, 31. 7. 2005 a 12. 12. 2005 - spočívající v tom, že žalobce na základě stejného skutkového stavu rozšířil žalobu o další období, za které požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení dalších 1.413.792,- Kč „s příslušenstvím“ a placení částky 30.967,- Kč měsíčně od 1. 12. 2005 do budoucna v odvolacím řízení, na uvedeném závěru ničeho nemění] a jeho přípustnost není dána ani podle ustanovení (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil).

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , právní závěry odvolacího soudu (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce – kromě toho, že podrobně rekapituluje průběh řízení v této věci a porovnává závěry několika znaleckých posudků z oboru zdravotnictví provedených v řízení soudy obou stupňů, s nimiž polemizuje, a kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle žalobce v „porušení zásady nestranného a spravedlivého procesu“ tím, že „nebyl připuštěn navrhovaný důkaz, kterým chtěl prokázat příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou“, tj. další superrevizní znalecký posudek, a v tom, že soudy znalce nevyslechly, i když „byly tak zásadní rozdíly v závěrech znalců“) – podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 8. 4. 2000 a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) za období od 9. 4. 2001 do 30. 11. 2005 (v celkové výši 1.627.263,- Kč) a dále od 1. 12. 2005 do budoucna ve výši 30.967,- Kč měsíčně; při řešení otázky příčinné souvislosti mezi utrpěným pracovním úrazem a vzniklou škodou však nejde o otázku právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž o otázku skutkovou. Žalobce nesouhlasí zejména s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (znalecké posudky z oboru zdravotnictví, z nichž dovodily, že příčinou nezpůsobilosti žalobce k dosavadní práci v hornictví je obecné onemocnění, nikoliv následky pracovního úrazu ze dne 8. 4. 2000), a předestírá vlastní skutkové závěry (zejména že „hlavní, důležitou a podstatnou příčinou trvalé nezpůsobilosti žalobce k práci v hornictví jsou následky po pracovním úrazu ze dne 8. 4. 2000“).

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení a ; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu