Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2650/2006

Rozsudek

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhají převodu náhradních pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), když jejich původní pozemky jim nebyly vydány z důvodu zastavěnosti.

Obvodní soud pro Prahu 8 s odvoláním na známou judikaturu jejich návrh zamítl s odůvodněním, že požadují převod konkrétních pozemků, které žalovaný nenabídl k převodu ve veřejné nabídce, a na takový výběr pozemků nemají právo.

K odvolání žalobců přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně Městský soud v Praze, který shora uvedeným rozsudkem shledal správnými skutková zjištění i právní závěry obsažené v rozsudku soudu prvního stupě, které dále doplnil. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou oprávněnými osobami, které mají přímý nárok na náhradní pozemky, jež jim, resp. právní předchůdkyni druhé žalobkyně, nebyly vydány. Jejich nárok žalovaný uspokojil jen zčásti, do výše 1.179.780,- Kč, a zbývá dosud uspokojit jejich nárok v hodnotě 1.551.900,20 Kč pro každého z nich. Pozemky, jejichž převod žalobci požadují, jsou ve vlastnictví státu a správě žalovaného, nebyly však dány do veřejné nabídky k převodu. Odvolací soud neshledal důvod pro  odklon od známé judikatury, potvrzené rozsudkem Nejvyššího soudu  ze dne 18.1.2001, sp.zn. , podle níž oprávněná osoba, jež má právo na převod náhradního pozemku podle zákona o půdě, nemá nárok na jeho výběr. Uvedl, že postup při převodu náhradních pozemků je upraven zvláštními předpisy, a

č. , a sleduje v prvé řadě uspokojení většího okruhu oprávněných osob, jejichž nároky se mohou překrývat. Bylo by diskriminačním postupem proti ostatním oprávněným osobám, pokud by jedné z nich byly pozemky převedeny bez ohledu na zákonem stanovený postup. Odvolací soud zmínil též  nález Ústavního soudu sp.zn. , podle nějž by soudy měly vést oprávněné osoby k úpravě petitu tak, aby v případě úspěchu bylo možno žalovanému uložit  povinnost vydat v určité konkrétní době  pozemek, odpovídající jejímu nároku. Vyslovil přitom názor, že soud nemůže svým rozhodnutím jen opakovat obsah práva, určený již zákonem, ani nemůže účastníky poučovat o nutnosti změny žalobního petitu. Pokud jde o výběr konkrétního pozemku oprávněnou osobou – žalobcem, neshledává důvod odchýlit se od shora zmíněné judikatury Nejvyššího soudu, i když Ústavní soud, jehož pravomoc se však týká jen porušení základních práv a svobod chráněných zákonem, připustil odlišný výklad v případě diskriminačního postupu Pozemkového soudu v jednotlivém případě. Na závěru, že oprávněná osoba nemá právo výběru náhradního pozemku, nemění nic ani skutečnost, že žalovaný dlouhodobě neplní své závazky k převodu náhradních pozemků oprávněným osobám a nepostupuje důsledně podle zákona.

Za vadu řízení nepovažuje odvolací soud okolnost, že soud nepřipustil změnu návrhu požadovanou žalobci, protože je úplně v kompetenci soudu, zda změnu nepřipustí, když výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost shledávají v ustanovení Domnívají se, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, protože je v rozporu s hmotným právem, a uplatňují jako dovolací důvod  nesprávné právní posouzení věci soudem ( ). Konkrétně nesouhlasí se závěrem soudu, že  převodu pozemků podle zákona o půdě musí předcházet postup podle Tento zákon převod pozemků nepřikazuje, ale umožňuje a ve vtahu k zákonu o půdě je pouze fakultativní, nikoli obligatorní, a jako speciální předpis k zákonu o půdě výslovně stanoví nedotčenost jeho předpisů. Dovolatelé upozorňují na judikaturu soudů, podle níž na platnost smluv o převodu náhradních pozemků, uzavřených v režimu občanského práva, nemá vliv porušení postupu stanoveného ; soudní praxe tak uznává dispoziční volnost Pozemkového fondu ve vztahu k oprávněným osobám podle zákona o půdě. Dovolatelé uznávají, že žalovaný má v daném vztahu možnost plnit vícero způsoby a má učinit oprávněné osobě vhodnou nabídku. Pokud tak neučinil, a splnění své povinnosti mařil, jednal v rozporu s dobrými mravy. V právním státě nelze připustit, že neexistuje právní nástroj, kterým by bylo ochráněno  právo. To by vedlo k odmítnutí spravedlnosti, což je zjevně úsměvně nekonformní.

Dovolatelé také nesouhlasí s tím, že by uzavřením smlouvy o převodu pozemků s nimi diskriminovalo ostatní oprávněné osoby, protože v takovém případě by muselo dojít k diskriminaci ve všech případech, kdy Pozemkový fond převedl náhradní pozemky oprávněným osobám bez veřejné nabídky. Naopak se Pozemkový úřad dopustil diskriminačního jednání vůči nim, když jim dal závazný slib převodu pozemků, které pak převedl jiným osobám, a to rovněž bez jejich zahrnutí do veřejné nabídky. Každá oprávněná osoba může své právo uplatnit, a v případě, že by pozemek požadovalo více oprávněných osob, přišlo by v úvahu poměrné plnění.

Dovolatelé dále vytýkají, že soud prvního stupně neumožnil změnu žaloby, která by spočívala v uložení povinnosti žalovanému nabídnout žalobcům jiné pozemky, než uvedené v žalobě. Rozhodnutí soudu, jímž návrh na změnu žaloby zamítl, je nepřezkoumatelné. Odvolacímu soudu žalobci navrhli, aby uložil soudu prvního stupně předložit tento seznam pozemků, na jehož základě by soud mohl rozhodnout o nahrazení projevu vůle žalovaného, tj. volbu způsobu plnění. Odvolací soud tento návrh odmítl s odůvodněním, že nelze žalovaného nutit k volbě pozemků pro přímý převod, když jedinou možností je postupovat podle Tento názor odvolacího soudu je podle dovolatelů v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, např. s jeho rozhodnutím sp.zn. . Dovolatelé  vymezili otázky zásadními právního významu pro dovolací řízení k výkladu ustanovení zákona o půdě takto:

zda musí žalovaný při bezúplatném převodu pozemků podle tohoto ustanovení obligatorně postupovat podle a násl. ,

zda je právo volby žalovaného na takový převod současně jeho povinností, která je soudně vymahatelná,

zda lze žalovanému uložit povinnost k předložení seznamu pozemků v jeho správě, které jsou v konkrétním případě vhodné k převodu oprávněné osobě,

zda lze převod pozemku, který nebyl předem nabídnut ve veřejné nabídce, za diskriminaci ostatních oprávněných osob.

Dovolatelé navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny.

Ve svém vyjádření k dovolání sdělil žalovaný, že rozsudky, které odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu, považuje za správné, a navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolací soud shledal, že dovolání splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem, a dospěl k závěru, že napadá rozsudek odvolacího soudu, který po právní stránce má zásadní význam, a že tedy je dovolání přípustné podle Právní závěry odvolacího soudu proto přezkoumal věcně, v rámci dovolacích důvodů, pokud se týkají daného právního vztahu. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.

Dovolací soud považuje problematiku převodů náhradního pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě za značně komplikovanou a zákonodárcem nepřehledně upravenou, což v minulosti vedlo k tomu, že žalovaný svou povinnost převádět náhradní pozemky oprávněným osobám plnil zcela nedostatečně, často i na základě libovůle. Přesto je třeba v právním státě zajistit ochranu práv, založených zákonem, a mimořádnou pozornost věnovat nápravě křivd ve smyslu restitučních zákonů, jímž je v dané věci . Dovolací soud se výkladem příslušných právních vztahů již vícekrát zabýval, a to i těch, která jsou předmětem tohoto řízení.

Za základní rozhodnutí považuje dovolací soud  známý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2002, sp.zn. , citovaný i v tomto řízení. V něm dovolací soud vyslovil, že právo podle zákona o půdě je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno podle – 3 a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Soud však musí disponovat skutkovými zjištěními umožňujícímu mu rozhodnout o povinnosti žalovaného náhradní pozemek poskytnout. K tomu je mj. třeba znát i seznam pozemků, které s ohledem na výsledek přípravného řízení je možno oprávněné osobě nabídnout. Dovolací soud shledává tento rozsudek stále aktuálním, a to i po účinnosti nového ustanovení zákona o půdě. Touto otázkou se zabýval v rozsudcích ze dne 28.5.2008, sp.zn. , nebo ze dne 28.5.2008, sp.zn. , v němž uvedl, že neshledává z hlediska právního vztahu podstatný rozdíl mezi postavením oprávněné osoby podle současné úpravy s úpravou převodů náhradních pozemků podle V rozsudku ze dne 11.6.2007, sp.zn. dovodil, že poskytování náhradních pozemků bylo začleněno již  v Jeho smyslem bylo u jednotlivých pozemků ve vlastnictví státu, které byly určeny k převodu, shromáždit nároky oprávněných osob na náhradní pozemky i požadavky jiných osob na převod, a upravit postup Pozemkového fondu při vyřizování požadavků oprávněných osob a jiných osob, které projevily o pozemek zájem; zákon ukládal v Pozemkovému fondu oznámit zahájení prodeje konkrétního pozemku a předat toto oznámení obci k vyvěšení na úřední desce obecního úřadu a upravoval postup Pozemkového fondu v případech, kdy mezi zájemci byly oprávněné osoby. Shora citovaný rozsudek se zabýval i obsahem nálezu Ústavního soudu ze dne 4.3.2004, sp.zn. ,  týkajícího se dlouhodobě neuspokojených nároků na převod náhradních pozemků, a dovodil, že tento nález není překonaný ani současnou úpravou postupu Pozemkového fondu, protože libovůli či svévoli nelze vyloučit ani za této úpravy.

Dovolací soud neshledává důvod pro odklon od shora uvedené své judikatury, a shledává, že rozsudek odvolacího soudu s ní není zcela v souladu, i když za správný a odpovídající dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu považuje jeho základní závěr, že oprávněná osoba nemá nárok na výběr konkrétního pozemku, ovšem s výhradou dále uvedenou. Za nesprávný však považuje tento závěr v tom, že v řízení o převod náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě je soud plně vázán žalobním petitem.

Pokud totiž oprávněná osoba požaduje uspokojení svého práva na náhradní pozemek, které žalovaný může plnit vícero způsoby, jde o řízení o určitém způsobu vypořádání ve smyslu Podstatou uplatněného návrhu je nárok na převod náhradního pozemku, soud však není vázán žalobním petitem, podle něhož má být převeden konkrétní pozemek. Soud může podle uvedeného ustanovení překročit návrh účastníků, protože z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Takto již dovolací soud dříve judikoval, s tím, že tento postup by byl nepoužitelný jen v případě, že by jej žalobce odmítl, tj. odmítl by jiné plnění, než převodem jím označených pozemků. Tak tomu v dané věci zřejmě není, protože žalobci sami projevili přání, aby soud uložil žalovanému předložit seznam pozemků, vhodných k převodu. Bez toho by ostatně ani nebylo rozhodnutí soudu možné; jde o procesní postup soudu potřebný pro jeho rozhodnutí ve věci, kterým je pouze rozhodnutí o povinnosti převést konkrétní pozemky.

Soudy tedy nepostupovaly správně podle , pokud nezjistily, zda žalobci souhlasí s převodem i jiných vhodných pozemků podle rozhodnutí soudu. Nárok uplatněný žalobou tedy neposoudily správně ( ). Nelze rovněž přisvědčit právnímu závěru odvolacího soudu, že obecné soudy nemají přihlížet k nálezu Ústavního soudu sp.zn. , i když  by k jeho aplikaci byly v konkrétním případě shledány podmínky. V takovém případě by totiž nebylo vyloučeno převést žalobcům požadované pozemky, pokud by žalovanému bylo po zvážení všech okolností uloženo jejich zařazení do veřejné nabídky.

Rozsudek odvolacího soudu proto nebyl shledán správným, a stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně. Oba rozsudky byly proto v dovolacím řízení zrušeny, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem a odst. 3 ).

V dalším řízení je soud vázán právním názorem dovolacího soudu a rozhodne nově též o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku nelze podat opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu