Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
95AD7CB217ABFCFFC1257A4E006537B7.html
HTML · 11.81 KB
No categories available
32 Cdo 2187/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně R. + F. s.r.o., , zastoupené JUDr. J. V., advokátkou, , proti žalovanému S. S., , zastoupenému Mgr. P. K., advokátem, , o 247.029,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 46/2006 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 2 Cmo 227/2006 -40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 2 Cmo 227/2006 -40, v rozsahu jeho prvního výroku, jímž byl potvrzen rozsudek pro uznání Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2006, č.j. 3 Cm 46/2006 -20, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 247.029,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 , větu první, o. s. ř. o. s. ř. ), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno, nevymezil. Námitka dovolatele, že byl z celé situace zmatený a nevěděl, komu má dluh platit, nemůže zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit, neboť s touto obranou se zcela správně - v souladu s konstantní soudní judikaturou (srov. právní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2005, sp. zn. 21 Cdo 2433/2004 , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 49) - již vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud. Zásadní právní význam pak nemohou založit ani ostatní námitky dovolatele, protože z hlediska splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání vymezených v § 114b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož „jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 ) musí být poučen“, jsou právně bezvýznamné.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu