Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3151/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci  žalobce Č. r. s., místní organizace K., zastoupeného advokátem, za účasti 1) J. K., 2) J. F., 3) M. V., 4) Mgr.V. W., 5) M. B., 6) J. B., 7) E. B., 8) L. K., 9) S. T., 10) D. M., 11) M. P., 12) P. B., 13) L. B., z nichž účastníci ad 1, 2, 3, 4, 7, 10, 11, 12 a 13 jsou zastoupeni advokátem, a 14) P. f. České republiky, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2005, čj. -133, takto:

I.    Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení podle páté části zamítl Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 14. 9. 2004, čj. -96, žalobu směřující proti  rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu P.-z., ze dne 7. 8. 2003, čj. PÚ-R-383/92/IV-45/03 KU. Žalobce uplatňoval, že pozemkový úřad rozhodl podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) nesprávně, když určil, že účastníci ad 1) - 13) jsou spoluvlastníky domu čp. 61 na pozemku č. 75 v katastrálním území P., protože podle jeho názoru není dán důvod k restituci. K přechodu nemovitostí na stát došlo v důsledku odmítnutí dědictví, nikoli však v tísni. Okresní soud shledal správným závěr pozemkového úřadu, že k převodu došlo za okolností, na něž se vztahuje ustanovení zákona o půdě, totiž v důsledku vzdání se dědictví učiněného v tísni.

Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když převzal jeho hodnocení po stránce skutkové i jeho právní závěry.  Za situace, kdy původním vlastníkům byl odebírán nemovitý majetek a bylo jim znemožněno hospodařit v předmětné budově, jež byla mlýnem, a získávat tak příjmy, nemohli splácet dluhy na nemovitosti váznoucí a obstarat její potřebné opravy, což je vedlo k odmítnutí dědictví, jež by jinak neučinili.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení Má zato, že rozsudek odvolacího soudu je po právní stránce zásadně významný, protože dosud nebylo soudem řešeno, jak posuzovat zadlužení na daních, které by nevzniklo, kdyby plátce daň řádně splnil. Navíc poukazuje i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož sice nejsou restituce zpochybněny, je však třeba přihlížet k tomu, aby povinná osoba nebyla vydáním nemovitosti postižena neúměrným břemenem. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a aby jeho vykonatelnost byla odložena.

Účastníci, zastoupení advokátem, vyjádřili pochybnosti, zda rozsudek má být v dovolacím řízení přezkoumán. Žalobce nepochopil, že okolnosti, které uvádí, se týkaly daňového poplatníka A. Ž., kdežto k odmítnutí dědictví došlo až v následném dědickém řízení po A. Ž. a bylo vyvoláno změnou společenských a politických poměrů, k níž došlo v roce 1948. Stav tísně při odmítnutí dědictví vyplýval z toho, že rodině A. Ž. bylo znemožněno nakládat s majetkem, který měl svými výnosy sloužit ke splacení již dříve splatných závazků. Pokud jde o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, zmíněný dovolatelem, týkal se zcela jiných právních vztahů a navíc neodmítl princip restitucí. Navrhli, aby dovolání, pokud nebude odmítnuto, bylo zamítnuto.

Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.

Věcné projednání dovolání je možné jen v případě, že dovolání je přípustné. V dané věci, kdy rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, by dovolání bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek dovolacího soudu, napadený dovoláním, má po právní stránce zásadní význam ( odst.   ). Takový závěr však v dané věci dovolací soud neučinil.

Dovolací soud vychází nejen z toho, že právní závěry odvolacího soudu jsou v plném souladu s judikaturou Ústavního soudu, který se otázkou tísně podle § 6 odst. 1 zákona o půdě vícekráte zabýval, i s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. jeho rozsudek ze dne 24.9.2002, sp. zn. ), ale i z dalšího rozhodnutí, jímž je usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. . V něm  se dovolací soud zabýval přímo právními závěry, týkajícími se týchž účastníků, a stejnými námitkami žalobce. V usnesení, podrobně vysvětlil, z jakých důvodu dovolání odmítl. Dovolací soud proto neshledal dovolání o týchž otázkách za přípustné pro nedostatek možnosti aplikace ustanovení a rozhodl o jeho odmítnutí ( , ).

Podle výsledku dovolacího řízení mají nárok na náhradu jeho nákladů účastníci zastoupení advokátem JUDr. Š. ( , , ). V dovolacím řízení učinil právní zástupce dovolatelů jeden právní úkon - vyjádření k dovolání. Náklady spočívají v jeho odměně 5.000 Kč, zvýšeno o 30 % při zastupování více účastníků, sníženo o polovinu při odmítnutí dovolání a o další polovinu vzhledem k provedení jednoho právního úkonu, celkem 1.625 Kč ( , , /1 a ), kterou se stanoví výše odměny za zastupování advokátem ... . K tomu přistupuje paušální částka hotových výloh 300 Kč pro každého ze zastupovaných účastníků, tj. 2.700 Kč. K náhradě tak přichází celkem částka 4.325 Kč, což činí  480 Kč pro každého ze zastupovaných účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Josef  R a k o v s k ý

předseda senátu