Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 273/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 8. 6. 2004, č.j. -236 (exekutorského spisu), JUDr. L. Z., soudní exekutor, udělil příklep k budově č.p. na pozemku parc. č. a pozemku parc. č. v katastrálním území S. L. (list vlastnictví) oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání 2.373.400,- Kč, na které započetl složenou jistotu 1.200.000,- Kč.

Usnesením ze dne 8. 6. 2004, č.j. -235 (exekutorského spisu), JUDr. L. Z., soudní exekutor, udělil příklep k budově č.p. na pozemku parc. č. a pozemku parc. č. v katastrálním území O. (list vlastnictví) oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání 1.331.900,- Kč, na které započetl složenou jistotu 700.000,- Kč.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2006, č.j. -151, k odvolání povinné a jejího manžela obě rozhodnutí změnil tak, že se vydražiteli příklep k označeným nemovitostem neuděluje, a rozhodl o nákladech řízení. Porušení zákona při nařízení dražebního jednání ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) shledal odvolací soud ve dvou skutečnostech. První z nich je postup exekutora, který vydal dražební vyhlášku „v okamžiku, kdy již byla … vymožena částka 91.743,- Kč,“ z níž na pohledávku s příslušenstvím připadlo 49.313,90 Kč; zůstatek, tj. 42.429,10 Kč, stačí k uspokojení exekutorových nákladů, resp. těch, které odvolací soud uznal za oprávněné. Okolnost, že usnesení o změně termínu dražby nebylo povinné a jejímu manželovi doručeno tak, aby byla zachována minimální lhůta k přípravě ( ), představuje podle odvolacího soudu – druhé – porušení zákona.

V dovolání – ohlašuje všechny v zákoně uvedené dovolací důvody – oprávněný podle obsahu podání ve skutečnosti vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Pro zastavení exekuce nejsou podle dovolatele splněny podmínky, neboť „oprávněnost neuhrazeného nároku“ byla prokázána. Exekutor nepochybil, provedl-li dražbu, protože proti povinné vedou další exekuce jiní oprávnění a i v daném exekučním řízení přihlásili věřitelé své pohledávky v celkové výši 5.922.573,- Kč. Dovolatel upozornil na to, že nebyl vydán „pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce,“ a povinnou, která „se nesnažila dobrovolně své dluhy efektivně řešit,“ obvinil z výkonu práv v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání – přípustné podle , , odst. 2 – není důvodné.

Podle ustanovení odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení se nepoužije.

V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, jehož správnost dovolatel nezpochybnil, že (pravomocným) usnesením ze dne 3. 5. 2002, č.j. -4, Okresní soud Brno - venkov nařídil k vymožení pohledávky 40.000,- Kč s 6 % úroky za rok od 1. 9. 2000 do zaplacení, směnečné odměny 133,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.610,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. L. Z. Exekutor v rámci provádění exekuce prodejem nemovitostí vydal 6. 4. 2004 dražební vyhlášku, jíž nařídil dražební jednání na den 11. 5. 2004; usnesením ze dne 10. 5. 2004 změnil termín dražby na 8. 6. 2004. Před vydáním dražební vyhlášky, konkrétně k 24. 3. 2004, již bylo vymoženo 91.743,- Kč, z níž na pohledávku s příslušenstvím, směnečnou odměnu a náklady nalézacího řízení připadlo 49.313,90 Kč. Oprávněnému náklady v exekučním řízení nevznikly. Z exekučních nákladů, které exekutor specifikoval, určil odvolací soud za oprávněné a podložené částku 16.697,- Kč.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí vychází dovolací soud ze , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. , , , , , , , , , , a , tj. ve znění účinném do 14. 5. 2006 (dále jen „ “).

Vydáním usnesení, jímž soud nařídil exekuci, a jeho doručením exekutorovi se exekuční řízení dostává do fáze vlastního provádění; jde-li o vymožení peněžitého plnění, provede se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení způsoby uvedenými v Na rozdíl od soudního výkonu rozhodnutí lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby, a to současně nebo postupně, nepostačuje-li jeden z těchto způsobů k uspokojení oprávněného ( ). S každým exekučním příkazem postihujícím majetek povinného jsou spojeny účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle ( , 2 ).

Nestanoví-li zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu; úkony exekutora se považují za úkony soudu ( , ). Provádění exekuce prodejem nemovitosti se (přiměřeně) řídí ustanoveními upravujícími výkon rozhodnutí tímto způsobem (srov. ). Na základě exekučního příkazu prodejem nemovitosti exekutor vydá usnesení o ceně, nařídí dražební jednání, uskuteční dražbu, vydá usnesení o příklepu, po jeho právní moci se podílí na přípravných úkonech pro rozhodnutí soudu o rozvrhu a podle pravomocných rozvrhových usneseních vyplácí částky přiznané věřitelům.

Pro vymožení téže pohledávky může probíhat více řízení o výkon rozhodnutí, jež se liší toliko způsobem výkonu (srov. 258 odst. 1, ). Plnění vydobyté v jednom z nich vede k faktickému ukončení výkonu, v němž se tak stalo, pro ostatní pak zakládá důvod k jejich ukončení zákonem předpokládanou formou, tj. zastavením výkonu podle ustanovení Obdobně tomu je v exekučním řízení, v němž exekutor vydal více exekučních příkazů postihujících různé majetkové hodnoty; i v těchto případech dospěla soudní praxe k tomu, že exekuce prováděné těmi způsoby, které k vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce nevedly, je třeba zastavit (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2006 pod č. 31, bod IV., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2007 pod č. 95). Uvedené závěry jsou ostatně použitelné i podle ve znění novely provedené (účinné od 1. 1. 2008), samozřejmě za předpokladu, že exekuční příkazy, které k vymožení pohledávky nevedly, exekutor nezruší.

Zatímco o provedení výkonu rozhodnutí se bez dalšího postará soud ( ), je provedení exekuce po jejím pravomocném nařízení v rukou pověřeného exekutora. Postihne-li různé majetkové hodnoty povinného více exekučními příkazy, přičemž úspěšný – ve smyslu vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce – je jen některý z nich, nesmí exekutor po vynucení povinnosti pokračovat v provádění exekuce na podkladě dalších exekučních příkazů. V takovém případě dá exekučnímu soudu podnět k zastavení exekuce prováděné podle těch exekučních příkazů, které k vymožení plnění nevedly nebo jsou již nadbytečné.

Z výše uvedeného vyplývá, že byly-li pohledávka, její příslušenství a částka, která podle soudu odpovídá odůvodněným nákladům exekutora ( ), vymoženy v tomtéž exekučním řízení na základě jiných exekučních příkazů (nebo v soudním výkonu rozhodnutí), porušil exekutor zákon, pokud po vydání exekučního příkazu prodejem nemovitostí v této exekuci pokračoval, tj. nařídil dražební jednání a udělil k nemovitostem příklep. Není pochyb o tom, že exekuci prováděnou prodejem nemovitosti může soud zastavit i poté, co nemovitost byla v dražbě prodána a vydražitel se stal jejím vlastníkem. Takový postup však efektivní obranu proti provádění exekuce v rozsahu překračujícím vymáhané plnění nepředstavuje, protože úkony, které exekutor v exekučním řízení učinil (tedy i usnesení o příklepu), zastavením exekuce neztrácejí účinnost, takže výsledek dražby zůstává nedotčen.

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že se – za podmínek stanovených v – při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojuje nejen pohledávka oprávněného (dalších oprávněných), k jejímuž vydobytí byla exekuce nařízena a způsobem předvídaným v exekutorem prováděna, ale i pohledávky dalších věřitelů povinné, případně další pohledávky oprávněného (dalších oprávněných). Věřitelé, kteří své pohledávky přihlásili, případně oprávněný (další oprávnění) se svými novými pohledávkami, jen participují na rozvrhu rozdělované podstaty; ve prospěch těchto pohledávek však exekuce nařízena nebyla.

Okolnost, že v jiných exekučních řízeních věřitelé vymáhají po povinné pohledávky, je pro posouzení regulérnosti dražby v souzené věci zjevně nerozhodná.

Námitka výkonu práv v rozporu s dobrými mravy ( , ve znění pozdějších předpisů) nemá v exekučním řízení – obecně – uplatnění, a to nejen v podobě obrany osoby, proti níž se exekuce vede (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. ), ale i ve vztahu k procesním jednáním takové osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

Otázkou, zda nedodržení minimální lhůty stanovené v představuje – v souvislosti s udělením příklepu – porušení zákona při nařízení dražby, se již Nejvyšší soud zabývat nemusel; její posouzení totiž na výsledek dovolacího řízení nemůže mít žádný vliv.

Správnost právního posouzení věci se dovolateli uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, dovolání je tudíž nedůvodné a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a (oprávněný na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům – podle obsahu spisu – náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu