Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D236FB59556F38DCC1257A4E0066BE5D.html
HTML · 13.02 KB
No categories available
25 Cdo 2884/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č. j. 19 C 152/2003 -149, zamítl žalobu na zaplacení 134.400,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dovodil, že žalované město není ve sporu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státu pasivně legitimováno.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 1. 2008, č. j. 42 Co 591/2007 -162, odvolání žalobkyně odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 o.s.ř. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že nebyly splněny podmínky pro to, aby odvolací soud mohl její odvolání odmítnout, a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pro jeho vady postupem podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - § 79 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l 2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 , publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro jeho vady je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení; v dané věci však nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby (podání), nýbrž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé podle ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. pro neodstranění vad odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003 , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 25, pod C 1939).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu