Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3489/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně K. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Bc. J. B., a 2) Mgr. E. B., zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. -63, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. ledna 2006, č. j. -35, rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaných nabídnout žalobkyni uzavření kupní smlouvy ve znění uvedeném ve výroku I., jejímž předmětem je spoluvlastnický podíl ideální ¼ pozemku parcela č. 274/1 orná půda o výměře 719 m2 v katastrálním území Z. u P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideální ½ výše uvedeného pozemku, kterou nabyla do spoluvlastnictví s Ing. A. D. na základě smlouvy ze dne 12. 9. 2002. Ing. A. D. prodal kupní smlouvou z 28. 6. 2004 podíl ideální ¼ uvedeného pozemku do společného jmění žalovaných, aniž by jej před tím písemně nabídl ke koupi žalobkyni jako spoluvlastnici, čímž porušil její předkupní právo stanovené v („ObčZ“). Žalobkyně požádala žalované, aby jí podíl na pozemku nabídli podle ObčZ ke koupi za cenu stanovenou ve znaleckém posudku, neboť cenu tohoto podílu nebylo možné ze smlouvy z 28. 6. 2004, jejímž předmětem byly i další nemovitosti, zjistit. Žalovaní nebyli ochotni na navrženou smlouvu přistoupit, proto soud svým rozhodnutím nahradil projev jejich vůle. Námitku žalovaných, že výše uvedená smlouva je v části týkající se převodu podílu předmětného pozemku neplatná pro omyl, do kterého byli uvedeni Ing. D. ohledně splnění nabídkové povinnosti vůči žalobkyni, považoval soud za nedůvodnou. Částečná neplatnost smlouvy není možná, protože z ní nelze zjistit dílčí cenu vztahující se k podílu ideální ¼ parcely č. 274/1 a není také možné tuto část smlouvy oddělit od jejího zbytku ( ObčZ). Smlouvu jako celek soud posoudil jako platnou, neboť nebylo prokázáno, že by Ing. D. žalované výslovně nepravdivě informoval, když je ujistil, že žalobkyně nemá o koupi předmětného podílu zájem. Bylo na žalovaných, aby si při běžné opatrnosti v souvislosti s uzavřením smlouvy u žalobkyně ověřili, že jí prodávající učinil písemnou nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu v rámci jejího předkupního práva a ona ji odmítla.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č. j. -63, ve znění usnesení ze dne 7. července 2008, č. j. -73, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na nahrazení vůle žalovaných nabídnout žalobkyni uzavření kupní smlouvy ohledně čtvrtiny pozemku parcely č. 274/1 o výměře 719 m2 v katastrálním území Z. u P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud rozhodl odlišně od soudu prvního stupně, v jehož rozsudku neshledal pochybení, v důsledku změny, která nastala na straně žalovaných v průběhu odvolacího řízení. Z pravomocného usnesení Okresního soudu Praha – západ z 30. 3. 2006, sp. zn. , totiž zjistil, že byl schválen smír mezi žalovanými a Ing. A. D., podle něhož mimo jiné bylo dohodnuto, že část kupní smlouvy z 28. 6. 2004 týkající se podílu ideální ¼ parcely č. 274/1 v katastrálním území Z. u P. je neplatná a výlučným vlastníkem uvedeného podílu se opět stal Ing. A. D. Podle tohoto usnesení došlo i k zápisu změny vlastnictví ke spornému podílu pozemku na LV č. 2365 zpět na Ing. D. a žalovaní byli jako vlastníci vymazáni. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaní pozbyli věcnou pasivní legitimaci v tomto sporu, neboť již nejsou vlastníky předmětného spoluvlastnického podílu na pozemku, a proto rozhodl jak je výše uvedeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v . Žalobkyně uvádí, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných nabídnout jí uzavření kupní smlouvy ohledně podílu na pozemku, který ji nebyl přednostně jako spoluvlastnici nabídnut, podala, jak shledaly soudy obou stupňů, důvodně. Proto také byla v řízení u soudu prvního stupně úspěšná. Jakmile se v průběhu řízení dozvěděla o podání návrhu na uzavření smíru mezi žalovanými a Ing. D. ohledně sporného podílu na pozemku, sdělila soudu v této věci písemně svůj nesouhlas s uzavřením smíru a posléze žalobou ze dne 19. 5. 2006 vedenou u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. napadla uzavřený smír s tím, že byl schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ObčZ a obchází a ObčZ. Smír zasáhl do jejího předkupního práva řádně a důvodně uplatněného u soudu a ve svých důsledcích znamená obcházení zákona a nezákonný zásah do práva třetí osoby. U odvolacího soudu pak podala návrh na přerušení odvolacího řízení podle z důvodu, že v probíhajícím řízení sp. zn. bude řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, neboť žalovaní opět mohou nabýt pasivní legitimace pro toto řízení. Odvolací soud nesprávně právně její návrh na přerušení řízení posoudil a v důsledku toho i nesprávně rozhodl ve věci samé, když vycházeje z usnesení o schválení soudního smíru sp. zn. , žalobu zamítl, aniž vyčkal skončení řízení ohledně žaloby na zrušení tohoto usnesení. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v [podle obsahu dovolání jde však o důvod uvedený v ] a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

V daném případě šlo o to, že žalovaní byli pasivně legitimováni jen jako spoluvlastníci předmětného pozemku; v průběhu řízení však uzavřeli s třetí osobou – jejich právním předchůdcem – soudní smír, podle kterého je spoluvlastníkem nadále jejich předchůdce a nikoliv žalovaní. Na základě tohoto soudního smíru byl jako spoluvlastník v katastru nemovitostí zapsán namísto žalovaných jejich předchůdce; poté žalobkyně napadla usnesení o schválení smíru žalobou podle . Dovolatelka tvrdí, že se poté domáhala, aby řízení bylo přerušeno; takový návrh však spis neobsahuje. Naopak ještě v podání z 12. 12. 2006, doručeném odvolacímu soudu 14. 12. 2006, tedy v den, kdy proběhlo závěrečné jednání u odvolacího soudu, navrhovala žalobkyně, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Návrh na přerušení řízení podala ve věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. . V této věci, ve které vystupovala jako dovolatelka, uplatnila stejné dovolací námitky jako v posuzovaném případě (rozdíl je jen v tom, že tam návrh na přerušení řízení podala); lze tedy dovolatelku odkázat i na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2008, sp. zn. , kterým bylo její dovolání zamítnuto.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalovaným takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měli právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. října 2008

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu