Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5139/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2004, č. j. -11, jímž Okresní soud v Domažlicích nařídil podle svého rozsudku ze dne 4. 2. 2004, č.j. -53, k vymožení pohledávky 20.384,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 1. 7. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 6.361,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelným exekučním titulem. Odvolání povinné (žalované) proti němu bylo jako opožděné odmítnuto.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , namítá, že exekuce byla v rozporu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), nařízena před skončením řízení o jejím odvolání proti podkladovému rozsudku, a tedy podle nepravomocného exekučního titulu. V uvedeném odvolacím řízení sice nebyla úspěšná, avšak jeho výsledek byl znám až 31. 5. 2005. Povinná tak neměla možnost dobrovolně splnit povinnost, která jí byla uložena až „pravomocným exekučním titulem, tedy po skončeném odvolacím řízení.“ Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatelka – podle obsahu podání – správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Ačkoliv dovolatelka pokládá napadené rozhodnutí za zásadního právního významu, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. Otázka, kterou nabídla k přezkumu, znaky uvedené v nesplňuje; odvolací soud totiž k jejímu řešení přistoupil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 2. 2004, č.j. -53. Odvolání, jímž povinná (žalovaná) rozsudek napadla, bylo usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 11. 2004, č.j. -86, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2005, č.j. -98, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. , jako opožděné odmítnuto.

Dovolatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, z jehož odůvodnění se podává závěr, že soud musí v každém stadiu exekučního řízení najisto postavit, zda titul je vykonatelný. V tomtéž usnesení ale Nejvyšší soud současně vysvětlil, že samotným důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, jak se mylně domnívá dovolatelka, ale jen při splnění předpokladů vymezených v ustanovení Exekuční soud proto musí buď vyčkat rozhodnutí nalézacího soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda odvolání bylo podáno včas, musí posoudit sám. Učinil-li odvolací soud závěr o vykonatelnosti exekučního titulu na základě zjištění, že v nalézacím řízení bylo odvolání povinné proti podkladovému rozsudku jako opožděně podané usnesením soudu prvního stupně odmítnuto a že bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo toto usnesení k odvolání žalované (zde povinné) potvrzeno, nelze mít námitky dovolatelky za důvodné.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu