Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 6/2022-30
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5.624,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.624,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 628,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.114,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.089 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.624,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 628,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.114,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.089 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5.624,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 628,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.114,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela se žalovaným dne 21. 6. 2017 smlouvu o účtu číslo (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále anonymizováno se žalovaným uzavřela dne 27. 9. 2017 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky anonymizováno. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán ve výši 5.000 Kč. Žalovaný byl zároveň povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení anonymizováno (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,9 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem anonymizováno, jež byly v souladu se smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, získaných při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Příjem byl zkontrolován na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u anonymizováno. Klient v žádosti uvedl splátky mimo anonymizováno ve výši 0 Kč. příjmení dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient v době úvěrové žádosti neměl žádné poskytnuté úvěry. Orientační splátka nového úvěru činila 417 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 417 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany anonymizováno žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto anonymizováno převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 6. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činí úrok z úvěru 78,75 Kč, úrok z prodlení 11,90 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 6. 2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, a to s účinností ke dni 1. 7. 2021. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 7. 2021, celkem 7.368,15 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 5.624,38 Kč, úroku z úvěru do 1. 7. 2021 ve výši 1.114,85 Kč, úroku z prodlení do 1. 7. 2021 ve výši 628,92 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 22. 7. 2021. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 6. 2020, do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 7. 2021, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5.624,38 Kč, úroků z prodlení ve výši 628,92 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky (tj. ve výši 10 % ročně z částky 5.624,38 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 7. 2021), úroků z úvěru ve výši 1.114,85 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky (tj. ve výši 18,9 % ročně z 5.624,38 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 7. 2021), úroků z úvěru ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 5.624,38 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 5.624,38 Kč, od 2. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby výzvou odeslanou doporučeně dne 2. 9. 2021 vyzván k zaplacení, dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 27. 9. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný úvěr ve výši 5.000 Kč, s možností čerpání peněžních prostředků žalovaným do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu žalovaného č. bankovní účet až do výše 5.000 Kč. Úvěr mohl být čerpán výběrem hotovosti nebo platbami z účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 1 roku ode dne čerpání a platit úrok ve výši 18,9 % ročně. Roční procentní sazba nákladů v době uzavření smlouvy činila 21,15 %. Splátky nebyly sjednány v pravidelné výši, bylo ponecháno na uvážení žalovaného jeho splácení, celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru měl splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Pokud celý úvěr řádně splatí v uvedené lhůtě, mohl úvěr opětovně čerpat až do sjednané výše, a to i opakovaně. Splacení úvěru znamená, že zůstatek na účtu dorovná tak, aby nebyl záporný. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat, jinak byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna převést pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a požadovat zaplacení celé částky. Pro případ porušení peněžitých povinností bylo sjednáno právo požadovat kromě řádného úroku z úvěru i úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené právními předpisy. Dále bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky a práva z úvěrového vztahu kdykoli postoupit na kteroukoli třetí osobu. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, na účet žalovaného byla připisována mzda. Protož žalovaný dne 31. 1. 2020 překročil limit kontokorentu a tento nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 6. 2020 převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 3. 6. 2020, sdělila mu, že ke dni převodu činila dlužná částka 5.719,19 Kč a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 byla pohledávka z uvedené smlouvy ke dni 1. 7. 2021 postoupena žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby výzvou ze dne 1. 9. 2021 k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr formou povoleného čerpání do záporného zůstatku na účtu žalovaného a to do výše povoleného limitu 5.000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal tuto částku uhradit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a cenou za služby, a to do 1 roku ode dne čerpání úvěru. Zároveň se zavázal nepřekročit povolený limit úvěru. Tuto povinnost porušil, žalobkyni tak vzniklo právo prohlásit úvěr za splatný a požadovat zaplacení celé částky. Bylo dále pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadovaného úroku z úvěru, i co do úroku z prodlení, na který žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po zesplatnění. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady v 2.089 Kč sestávají ze soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o dopravním prostředku a datu porušení smlouvy) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.
12. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1 000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).