Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2898/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil usnesením ze dne 6. 5. 2004, č. j. -7, exekuci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, č. j. -77, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, č. j. -120, k uspokojení pohledávky 36.754.381,- Kč s úroky z prodlení 15,5% z částky 36.754.381,- Kč od 5. 8. 1999 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení 1.259.175,- Kč, nákladů odvolacího řízení 186.942,- Kč a nákladů exekuce a provedením exekuce pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora.

Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil s tím, že námitka povinné proti nedostatečnému označení původní oprávněné v řízení je pouze formálního rázu (Ing. M. H. - bez uvedení funkce správkyně konkursní podstaty U. b. a.s. v likvidaci), jednalo se o zřejmou chybu v psaní, jejíž oprava po rozhodnutí o procesním nástupnictví ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) usnesením soudního exekutora ze dne 11. 3. 2005, č.j. EX 1078/04-66, ztratila opodstatnění. Rovněž námitku materiální nevykonatelnosti exekučního titulu považoval za neopodstatněnou, neboť nelze směšovat otázku vykonatelnosti exekučního titulu s jeho věcnou správností, jak činí povinná. Podle exekučního titulu je povinnost povinné zaplatit vymáhanou částku vázána na povinnost oprávněné vydat označené písemnosti. Otázka, zda je výrokem exekučního titulu naplněna reciprocita plnění z hlediska hmotněprávních vztahů účastníků, není otázkou materiální vykonatelnosti titulu, ale jeho věcné správnosti. Odvolací soud uvedl, že exekuční soud již věcnou správnost přezkoumávat nemůže, a poukázal na skutečnost, že povinná stejnou námitku uplatnila již v nalézacím řízení prostřednictvím řádných i mimořádných opravných prostředků, přičemž důvody, pro které nebyla úspěšná (opožděnost uplatnění námitky ohledně synallagmatičnosti vzájemného plnění v odvolacím řízení s ohledem na ust. - viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. -167), nejsou pro nařízení exekuce významné.

Povinná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje jednak v tom, že soudy obou stupňů v dané věci posoudily otázku formální i materiální vykonatelnosti exekučního titulu v rozporu s hmotným právem, a dále v tom, že se jedná o věc rozhodovanou odvolacími soudy rozdílně. Prostřednictvím dovolacích důvodů uvedených v , b), odst. 3 namítá (shodně jako v odvolacím řízení) nevykonatelnost exekučního titulu s ohledem na skutečnost, že ačkoli zavazuje ke vzájemnému plnění, nebyla soudy při vynesení vykonávaného rozsudku respektována či zkoumána podmínka vzájemné reciprocity, ač tomu tak s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a být mělo. Povinná namítá, že vrácením písemností nedojde k vrácení výsledků její duševní práce zkonzumovaných oprávněnou, a oprávněné tak vznikne v rámci hmotněprávního vztahu bezdůvodné obohacení. V postupu soudu, který exekuci nařídil, spatřuje porušení obč. zák., , d a a 95 odst. 1 y ČR. Jediným možným řešením v dané věci je ocenění výsledků duševní práce povinné a započtení hodnoty oproti finančnímu nároku oprávněné. Dovolatelka rovněž poukazuje (opět shodně jako v odvolacím řízení) na nesprávné označení osoby oprávněné (její právní předchůdkyně) a na nesplnění vzájemné povinnosti oprávněnou a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, že v exekučním řízení se již nelze zabývat otázkou vzájemné reciprocity plnění a otázkou případného bezdůvodného obohacení. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ust. až

Ve smyslu ustanovení , jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „exekuční řád“, je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv dovolatelka přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, jenž dovozuje z toho, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu a že se jedná o věc rozhodovanou odvolacími soudy rozdílně, dovolací soud posouzením uplatněných námitek k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, nedospěl.

Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda oprávněný prokázal, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo splnění vzájemné povinnosti oprávněného, a zda právo není prekludováno.

Exekuční soud však již nemůže přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, tedy v souzené věci zkoumat, zda oprávněné nevznikne přijetím plnění bezdůvodné obohacení. Takovou námitku mohla povinná uplatnit pouze v rámci nalézacího řízení; úkolem exekučního soudu je zajistit nucený výkon exekučním titulem uložené povinnosti.

Neobstojí ani další povinnou uplatněná námitka, že „není dost dobře možné výsledky duševní práce vrátit zpět“. Exekuční titul ukládá oprávněné vydat povinné písemnosti uvedené ve výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, č. j. -77, nikoliv „vrátit výsledky duševní práce“. Obsah a rozsah povinnosti je tedy stanoven přesně, způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co má být plněno.

Povinná také zpochybnila aktivní legitimaci původní oprávněné osoby; její námitka však podle obsahu nesměřuje proti nedostatku její věcné legitimace, ale proti jejímu neúplnému označení. Na rozdíl od návrhu na nařízení exekuce, z něhož je zřejmé, že jej podala správkyně konkurzní podstaty úpadce U. b. a.s. „v likvidaci“, Ing. M. H., obvodní soud v usnesení o nařízení exekuce za jménem správkyně její funkci neuvedl. Výtka povinné proto může být jen podřazena pod dovolací důvod podle , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, že shledá napadené rozhodnutím zásadně právně významným.

Protože odvolací soud se při svém rozhodování neodchýlil od ustálené soudní praxe, podmínky přípustnosti dovolání podle odst. l písm. c/ nejsou dány. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( odst. l ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu