Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 2/2022
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 839,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 839,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 839,88 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 572 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 839,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 839,88 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 572 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 10. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 839,88 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne datum žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, na základě které jako žalovaný obdržel prostředky ve výši 31 994 Kč a zavázal se takto poskytnutý úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2009 Kč včetně pojistného, částka mu byla poskytnuta dne datum žalovaný však své povinnosti nesplnil, splátky řádně nesplácel a předchůdce žalobkyně ke dni 30. 9. 2019 zesplatnil celý dluh. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni datum a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 17. 10. 2019. Žalobkyně vedle jistiny úvěru ve výši 29 161,59 Kč žádá zaplacení úroku ve výši 4 228,33 Kč, poplatků za vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 374,96 Kč a dlužné pojistné ve výši 475 Kč. Dluh proto činí 34 839,88 Kč. Předžalobní upomínka byla zaslána dne 17. 10. 2019.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení byl pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti. právnická osoba, IČO, sídlem adresa číslo, na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 31 994 Kč na nákup drobného černého elektro zboží a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit ve 24. měsíčních splátkách, jejíchž výše činila 2009 Kč (bez pojistného 1914 Kč, pojistné 95 Kč měsíčně) vždy k 17.tému dni kalendářního měsíce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 37,46 %, RPSN pak 44,61 %, cena úvěru včetně pojištění byla sjednána ve výši 16 222 Kč, celková částka k zaplacení 45 936 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení a náklady spojené s vymáháním splatného dluhu ve výši 600 Kč (viz smlouva o úvěru, rámcová smlouva o poskytnutí bankovních produktů, formulář pro standardní informace). Před podpisem smlouvy žalovaný uvedl informace o svých příjmech a výdajích. Předchůdce žalobkyně poskytl shora uvedenou částku dne 7. 12. 2018 (viz č.l. 28, 29), žalovaný celkem zaplatil 6027 Kč (viz přehled úvěru), z toho činilo na jistinu úvěru 2927,41 Kč, na úroky 2 909,59 Kč a na pojistné 190 Kč. Dopisem ze dne 22. 8. 2018 odstoupil předchůdce žalobkyně od uzavřené smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalovaný neplatil splátky řádně a včas a vyzval žalovaného k zaplacení vyčísleného dluhu do 30. 9. 2019 (viz dopis z 22. 8. 2019). Předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi kterými byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným vyčíslená na částku 34 839,88 Kč a tuto skutečnost žalovanému oznámila žalobkyně i její předchůdce dopisem ze dne 17. 10. 2018 odeslaným stejného dne doporučenou poštou (viz. smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Aktuální dluh je vyčíslen na 34 839,88 Kč (jistina 29 161,59 Kč, úrok 4 228,33 Kč, poplatky za vymáhání 600 Kč, smluvní pokuta 374,96 Kč a dlužné pojistné ve výši 475 Kč, viz vyčíslení zůstatku úvěru). Žalovaný byl vyzván žalobkyní dopisem ze dne 17. 10. 2019 k zaplacení dluhu. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuváděl žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalovaného. Soud proto nedospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance).
11. Dále se soud zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Listin Listina uvádí výši úroku 37,46 % ročně, RPSN pak 44,61 %, rozdíl celkové částky k zaplacení (45 936 Kč) a poskytnutého úvěru (31 994 Kč) však odpovídá částce 13 942 Kč, tedy 43,57% za období 24 měsíců, tedy 21,78% ročně. Tato % hodnota odpovídá úroku ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formě úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 37,46% (resp. 21,78%) ročně je dle názoru soudu ujednáním platným, soud neshledává zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
12. Soud tedy dospěl k závěru, že na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy čerpal žalovaný úvěr, který řádně nesplácel a žalobkyně tak v souladu s ujednanými obchodními podmínkami od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného, aby ke dni 30. 9. 2018 doplatil úvěr ve výši 34 840 Kč (předmětem řízení je 34 839,88 Kč), který zahrnuje jednak jistinu nesplaceného úvěru, ale dále vyčíslené úroky ke dni odstoupení, vyčíslenou smluvní pokutu a náklady vymáhání a dále nezaplacené pojistné do doby odstoupení od smlouvy, v základu jsou tyto nároky oprávněné a smluvně podložené, vyčíslení odpovídá doloženým podkladům. Pokud pak žalovaný nezaplatil již ničeho, jeho dluh odpovídá částce, která je předmětem řízení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jeho zaplacením, uložil mu soud povinnost vedle jistiny dluhu zaplatit též zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 34 840 Kč (součet jistiny úvěru, smluvní pokuty, nákladů vymáhání, dlužného pojistného a úroku) v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného pak první den prodlení 1. 10. 2019 je odvozen od výzvy k zaplacení po odstoupení od smlouvy do 30. 9. 2019.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 572 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 394 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 839,88 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.