Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 688/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné C. M. R. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinným 1) M. B., zastoupenému advokátkou, 2) B. B., pro 8.160,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, č.j. -23, takto :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) odvolání povinného proti usnesení ze dne 26. 5. 2005, č.j. -13, jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2004, č.j. -7, k uspokojení pohledávky 8.160,- Kč s 6 % úroky z prodlení od 20. 3. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 6.750,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinných exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. F. G., soudního exekutora. K odvolacím námitkám povinného, který tvrdil, že vymáhanou pohledávku uhradil původnímu věřiteli R. Š. a zároveň poukazoval na své tíživé majetkové poměry, odvolací soud uvedl, že se nejedná o okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce, a není tak – zejména – zpochybněna existence titulu, ani jeho formální či materiální vykonatelnost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že nebyly splněny podmínky pro nařízení exekuce. Má za to, že směnečný platební rozkaz neměl být vydán, neboť v té době již byla pohledávka zcela uhrazena a nebylo možné uplatnit směnku, která plnila toliko zajišťovací funkci. Dále argumentuje, že mu směnečný platební rozkaz nebyl doručen, takže se nemohl stát vykonatelným. Vedle toho s odůvodněním, že z návrhu na nařízení exekuce není patrno, na základě jaké smlouvy o postoupení pohledávky se oprávněná stala věřitelkou (ve spise jsou založeny smlouvy ze dne 29. 12. 2004 s postoupením ke dni 1. 1. 2005 a ze dne 17. 12. 2004 s postoupením ke dni 27. 12. 2004, obě odkazující na přílohu č. 1, v níž má být specifikována postupovaná pohledávka, avšak přílohy obsahem spisu nejsou), namítá, že „není zřejmé, zda je oprávněný skutečně aktivně legitimován.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (z obsahového hlediska je jím i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Dovolatel netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.

I když dovolatel zpochybnil formální vykonatelnost exekučního titulu a věcnou legitimaci oprávněné k tomu určeným důvodem ( ), učinil tak výlučně skutkovými výhradami, které vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předneseny nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl). K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud nepřihlížel (srov. ), takže i právní závěry, které z nich dovolatel dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

K nesouhlasu dovolatele s podkladovým směnečným platební rozkazem lze pouze uvést, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( , věta první, ) odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu