Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2427/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného m. L., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. S., zastoupenému opatrovnicí V. K., pro 2.100,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí a nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2007, č.j. -43, takto :

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 27. 4. 2006, č.j. -35, Okresní soud v Lounech nařídil podle rozhodnutí Městského úřadu L. z 19. 11. 2004, č.j. 1039/04/OS/PD/KL, k vydobytí pohledávky 2.100,- Kč a exekučních nákladů (3.256,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného; návrh, jímž oprávněné město požadovalo k vydobytí pohledávky s příslušenstvím nařídit výkon prodejem nemovitostí, zamítl. „Zjevný nepoměr“ výše pohledávky a ceny nemovitostí, jejichž prodejem mělo být oprávněné město uspokojeno, vedl soud prvního stupně k závěru o nevhodnosti způsobu, který byl navržen. Za způsob ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), vhodný, označil – naopak – prodej movitých věcí; skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na neúspěšnost vydobytí pohledávky tímto způsobem, známy nejsou a ani oprávněné město, které trvalo na jím navrženém způsobu, je ve vyjádření nezmínilo.

Krajský soud k odvolání oprávněného usnesením ze dne 28. 3. 2007, č.j. -43, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Při nařízení výkonu rozhodnutí soud z úřední povinnosti zkoumá, zda způsob výkonu rozhodnutí, který byl navržen, je vhodný. Protože nebyly doloženy negativní okolnosti (zejména nemajetnost povinného) svědčící o možném či velmi pravděpodobném neúspěchu oprávněného při zvolení jiného, výši pohledávky obecně přiměřeného způsobu výkonu, ba naopak, oprávněné město vzalo zpět návrh na nařízení výkonu rozhodnutí co do částky 400,- Kč s tím, že byla včetně nákladů řízení zaplacena mimo výkon, je podle odvolacího soudu prodej nemovitostí (domu a stavební plochy) z důvodu zjevného nepoměru výše pohledávky a hodnoty majetku, jejímž prodejem má být uspokojena, nevhodný.

V dovolání oprávněné město namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), konkrétně vhodnosti způsobu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí ( ). Oproti závěru vyslovenému odvolacím soudem a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu prosazuje dovolatel názor, že nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení pohledávky 2.100,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí není limitováno nutností osvědčit takové okolnosti, které jiný (vhodnější) způsob výkonu, např. prodejem movitých věcí, vylučují. Navíc si dovolatel klade otázku, jak by mohl být - podle soudu vhodnější - výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí realizován, je-li povinný neznámého pobytu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( , odst. 3, , odst. 2 ). Ten je dán tím, že (právní) otázku vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně ( ). Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního u, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem ( ).

Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden ( , věty první a druhá, ).

Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem ( ).

V projednávaném případě navrhlo oprávněné město výkon rozhodnutí Městského úřadu L. z 19. 11. 2004, č.j. 1039/04/OS/PD/KL, jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit částku 2.100,- Kč. Oprávněné navrhlo výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ( ).

To, zda navržený způsob výkonu není zřejmě nevhodný ( ), zkoumá soud v rámci věcného posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky.

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu – usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1967, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně – po slyšení oprávněného – nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Uvedený závěr se podává i z těch rozhodnutí, na něž odkazují odvolací soud (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. ) a oprávněné město v dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. ).

Výrazem ustálené soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2004 pod č. 38, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. ) je také to, že v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, není oprávněný povinen dokládat, že jím navržený způsob výkonu rozhodnutí je způsobem vhodným; naopak je na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že navržený způsob výkonu je ve smyslu nevhodný, protože lze úspěšně postihnout jiné jeho majetkové hodnoty způsoby, který se jeví být vhodnějšími. Jelikož při nařízení výkonu rozhodnutí není pro takovou obranu povinného zpravidla prostor, odsouvá se její prosazení ze stadia nařízení výkonu až do stadia zastavení výkonu rozhodnutí ( , ). Z toho plyne, že při nařízení výkonu rozhodnutí je „zřejmá nevhodnost“ způsobu výkonu relevantní, jestliže vyplývá z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo z jiného podání oprávněného, jestliže se soud dozví jinak – z úřední činnosti – o vhodnějším způsobu výkonu, anebo jestliže námitku o jiných možných (a efektivních) způsobech povinný uplatnil, měl-li takovou výjimečnou příležitost (srov. , 2 ). V žádném případě se nevyžaduje, aby nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí předcházely neúspěšné exekuce jinými způsoby uvedenými v , popřípadě návrh na prohlášení o majetku povinného podle a násl. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2004 pod č. 58).

Úvaha dovolatele o nemožnosti realizace výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je za situace, kdy okolnosti nevhodnosti oprávněným navrženého způsobu se ze spisu nepodávají (takovou okolností nemůže být dobrovolné splnění jiné než vymáhané pohledávky, způsob výkonu rozhodnutí, kterým by bylo možno pohledávku oprávněného /vhodněji/ uspokojit, z ní nevyplývá), bezcenná.

Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud – že prodej nemovitostí je způsobem zřejmě nevhodným jen proto, že nejsou známy okolnosti svědčící o neúspěšnosti vydobytí pohledávky jiným způsobem – tedy správné není a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – napadené rozhodnutí zrušil ( , část věty za středníkem, ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu