Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2036/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce M. H., správce konkursní podstaty úpadce M. J., proti žalovanému R. Ž., zastoupenému advokátem, o určení neúčinnosti právního úkonu, eventuálně o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn.

, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. října 2006, č.j. -97, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. října 2006,

č.j. -97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 31. května 2006, č.j.

-71, zamítl žalobu na určení právní neúčinnosti vůči žalobci kupní smlouvy ze dne 3.5.2002, jejíž vklad do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve S. pod č.j. V-2124/2002, s právními účinky vkladu ke dni 4.9.2002, jejímž předmětem byl převod ve výroku blíže označených nemovitostí na žalovaného (výrok I.). Dále zastavil řízení ohledně vyslovení neplatnosti výše citované smlouvy (výrok II.) a současně uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 24.246,- Kč (výrok III.).

Zamítnutí žaloby na určení právní neúčinnosti předmětné kupní smlouvy vůči žalobci odůvodnil soud prvního stupně tím, že nejsou splněny předpoklady podle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák., s výjimkou tříleté lhůty k podání žaloby, neboť nebyl prokázán úmysl úpadce zkrátit své věřitele, ani skutečnost, že žalovanému byl tento úmysl úpadce znám. Ve výroku II. soud prvního stupně zastavil řízení o eventuálním petitu na vyslovení neplatnosti výše uvedené smlouvy ze dne 3.5.2002 v důsledku zpětvzetí žaloby podle ustanovení

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem ve výrocích I. a III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil,

že je vůči žalobci právně neúčinná kupní smlouva ze dne 3.9.2002, jejíž vklad

do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu ve S. pod č.j. V-2124/2002, s právními účinky vkladu ke dni 3.9.2002, jejímž předmětem byl převod ve výroku blíže označených nemovitostí na žalovaného (výrok I.). Současně rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 3.291,80,- Kč (výrok II.).

Odvolací soud vycházel ze zjištění, že úpadce a jeho manželka A. J. prodali předmětné nemovitosti náležející do společného jmění manželů žalovanému za dohodnutou kupní cenu ve výši 3,390.000,- Kč. V článku III. kupní smlouvy

je stanoveno, že dohodnutá kupní cena bude vypořádána pohledávkou kupujícího ke dni podpisu kupní smlouvy, kterou kupující vykazuje za prodávajícími z titulu půjčky

ze dne 3.5.2002 a z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.9.2002. V tomto článku je také výslovně uvedeno, že tím je kupní cena vypořádána. Do takto dohodnuté kupní ceny nelze započítávat úhradu úvěru u K. b., kterou provedl žalovaný za úpadce ve výši 1,912.819,47,- Kč, neboť tento úvěr byl převeden na žalovaného dne 24.7.2003 a od uvedeného data do 31.12.2004 byl žalovaným splácen. Odvolací soud dovodil, že z obsahu kupní smlouvy ze dne 3.9.2002 musel žalovaný zjistit, že úpadce nesplácí pohledávky za věřiteli, zejména ty, které na vypořádání kupní ceny v částce 3,390.000,- Kč žalovaný za úpadce převzal. Z kupní smlouvy se také dozvěděl, že na nemovitostech vázne zástavní právo pro nevypořádanou pohledávku K. b. Úmysl úpadce zkrátit věřitele, přinejmenším Komerční banku o pohledávku z hypotečního úvěru, musel být tedy žalovanému znám. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro vyslovení právní neúčinnosti předmětné kupní smlouvy vůči žalobci podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání a podle ustanovení jsou splněny.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení a podává

je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení Zejména namítá, že žalovaný věděl o osobních půjčkách úpadce, které se netýkaly jeho podnikatelské činnosti, ale stavby rodinného domu, byly však po dohodě smluvních stran v celém rozsahu zaplaceny. Z tohoto důvodu žalovaný nevěděl a ani nemohl vědět ani o eventuálním úmyslu úpadce zkrátit pohledávky věřitelů, neboť o jiných závazcích úpadce, tedy dlužníka, nebylo v době uzavírání odporovatelné kupní smlouvy ze dne 3.9.2002 ani jednáno a nebyly známy jakékoliv finanční problémy, které by úpadce měl. Dále odvolacímu soudu vytýká,

že rozsudek, pokud jím vyslovil právní neúčinnost předmětné kupní smlouvy ze dne 3.9.2002 vůči žalobci, je nevykonatelný. Z konkursního zákona totiž vyplývá, že právní neúčinnost právního úkonu lze vyslovit pouze vůči konkursním věřitelům, nikoliv však vůči správci konkursní podstaty. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení odst. l písm. a) dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b)

a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem ( ). Přitom vychází z toho,

jak jej dovolatel obsahově vymezil ( ). Vady uvedené v ustanovení

nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.

Dovolatel v dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem podle ustanovení v závěrech

o splnění podmínky odporovatelnosti týkající se vědomosti žalovaného o úmyslu úpadce (dlužníka) zkrátit věřitele podle ustanovení obč. zák. a o možnosti úspěšně se domáhat žalobou určení právní neúčinnosti odporovatelného právního úkonu vůči správci konkursní podstaty úpadce namísto vůči konkursním věřitelům podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění platném v době uzavření předmětné kupní smlouvy ze dne 3.9.2002 (dále jen „ “) a podle ustanovení obč. zák.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení právo odporovat právním úkonům

za podmínek stanovených v může uplatnit správce podstaty nebo konkursní věřitel.

Podle ustanovení právo odporovat právním úkonům lze uplatnit nejen proti osobám, které s úpadcem sjednaly odporovatelný právní úkon, nýbrž i proti jejich dědicům; proti třetím osobám jen tehdy, jestliže jim byly známy okolnosti odůvodňující odporovatelnost právním úkonům proti jejich právnímu předchůdci.

Podle ustanovení odporovatelným právním úkonem nemůže být vyrovnána vzájemná pohledávka odpůrce proti úpadci.

Podle ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák. se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok vůči dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.

Podle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116 a § 117 obč. zák.), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase

ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.

Podle ustanovení § 42a odst. 3 obč. zák. právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl

z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.

Podle ustanovení § 42a odst. 4 obč. zák. právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.

Výklad právní otázky, zda se lze se úspěšně domáhat odpůrčí žalobou určení právní neúčinnosti odporovatelného právního úkonu vůči správci konkursní podstaty úpadce byl v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již řešen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.6.2008, sp. zn. ). Byl přijat názor, že odpůrčí žalobou podle ustanovení , ve znění účinném do 31.prosince 2007, se správce konkursní podstaty úpadce nebo některý z konkursních věřitelů úpadce může úspěšně domáhat určení, že právní úkon úpadce je neúčinný vůči jeho konkursním věřitelům, nikoli již určení, že takový právní úkon je neúčinný také vůči správci konkursní podstaty úpadce. Proto rozhodnutí odvolacího soudu o odpůrčí žalobě podané správcem konkursní podstaty úpadce podle , dle kterého je odporovatelný právní úkon úpadce neúčinný vůči správci konkursní podstaty úpadce, nemá oporu v zákoně o konkursu a vyrovnání a je v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení, aniž se již dále zabýval namítanou právní otázkou splnění podmínky odporovatelnosti týkající

se vědomosti žalovaného o úmyslu úpadce (dlužníka) zkrátit věřitele podle ustanovení

obč. zák. ( část věty za středníkem, věta první ). Vzhledem k tomu o návrhu, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, již nerozhodoval ( ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu

i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2008

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu