Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 61/2022
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Moravcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5 380 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5 380 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5 380 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 5 380 Kč s 0,05 % smluvním úrokem z prodlení denně z částky 5 380 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené účastníky dne datum pro odběrné místo na adrese EAN OPM číslo s tím, že žalovaná částka představuje dlužnou částku za dodávku elektřiny za období od datum do datum vyúčtovanou žalované fakturou číslo na částku 5 380 Kč, která byla splatná dne
17. 2. 2021. Na danou fakturu nebyla uhrazena žádná částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka se stala již splatnou, náleží žalobci dle čl. III odst. 12 obchodních podmínek smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.
2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti.
3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně jako obchodník a žalovaná jako zákazník uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum
pro odběrné místo na adrese adresa žalované, (EAN OPM číslo). Podpisem smlouvy zároveň žalovaná stvrdila, že se seznámila s ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami distributora elektřiny. Součástí smlouvy byly i ulice podmínky právnická osoba, a.s. pro dodávky elektřiny domácnostem a maloodběratelům. Fakturou číslo vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalované v zúčtovacím období od datum do datum v částce 5 380 Kč, splatné ke dni 17. 2. 2021 v celkovém množství 614 kWh. Následně došlo k přerušení dodávek ze strany distribuce pro neplacení elektřiny (právnická osoba)
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
6. Dle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
8. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. , uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by vzniklý nedoplatek uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.
9. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nedoplatků nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z.,
ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že dlužná částka se stala již splatnou, náleží žalobkyni dle čl. III odst. 12 obchodních podmínek smluvní úrok
z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.
10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 380 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zatupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.
12. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.
13. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně neprojednatelná. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu). Lze rovněž poukázat na to, že závěr o charakteru žalob, co by ustáleného vzoru, uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tedy o důvodnosti aplikace § 14b a.t. má oporu i v četných rozhodnutích Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vydaných ve věci žalobkyně, kupř. usnesení 35 Co 163/2018 – 36, usnesení 35 Co 141/2018 – 43, usnesení 35 Co 141/2018 – 43 či 35 Co 192/2018 – 37, či usnesení 83 Co 99/2020 – 39, dále pak ve věcech vedených před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 83 Co 226/2017 , sp. zn. 84 Co 309/2017 , sp. zn. 83 Co 169/2017 , sp. zn. 29 Co 14/2018 ).
14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.
15. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí či exekuci.