Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3965/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením výše označeným potvrdil usnesení okresního soudu v Jihlavě ze dne 28.6.2007, č.j. -96, kterým byla odmítnuta žaloba žalobkyň a žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. Také odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ve svém usnesení zabýval především včasností žaloby, kterou žalobkyně napadly jimi označená rozhodnutí příslušných pozemkových úřadů. Oběma žalobkyněmi označená rozhodnutí těchto správních orgánů nabyla právní moc dne 31.5.2005. Žalobkyně je napadly žalobou podle části páté Podle ustanovení však musí být taková žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. Zmíněná lhůta začala běžet dne 1.6.2005 a skončila dne 1.8.2005. Žaloba však byla podána k soudu až dne 14.9.2005, tedy s podstatným odstupem po uplynutí zákonné lhůty. Proto byla žaloba odmítnuta jako opožděná podle

Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě žalobkyně ve lhůtě dovolání. Namítly v něm, že usnesení spočívá na neúplném a nesprávném posouzení věci. Uvedly, že v předmětném privatizačním projektu nebyl vypořádán jejich restituční nárok. Povinné osoby jim nevydaly „veškerý majetek“ a nevyplatily ani finanční náhrady. Tím došlo k neoprávněnému obohacení, kterým měl být též spáchán trestný čin podvodu

a další trestné činy. Žalobkyním ustanovená advokátka posléze doplnila dovolání žalobkyň tak, že se připojila k jejich tvrzením. Dodala, že žalobkyně opětovně žádají dovolací soud, aby inicioval případné trestní stíhání privatizujících právnických osob. Z obsahu písemností, které byly stranou žalující doručeny soudu. je zřejmé, že žalobkyně žádají, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Orgán státu zúčastněný ve věci nepodal k dovolání písemné vyjádření.

Dovolání žalobkyň bylo podáno včas a žalobkyně jsou zastoupeny advokátkou

(, ). Dovolání bylo přípustné vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby ( věta před středníkem ).

Dovolání však není důvodné.

Ještě před posouzením restitučního nároku žalobkyň se Nejvyšší soud musel, podobně jako nižší instance, zabývat otázkou dodržení zákonné lhůty v délce dvou měsíců podle Tato propadná lhůta je určena k tomu, aby mohlo být napadeno rozhodnutí státního orgánu v případě, že předmětem žalobních tvrzení je soukromoprávní nárok. V tomto případě jde o nárok restituční. Žalobkyně tedy měly důvod napadnout rozhodnutí pozemkových úřadů, musely by však podat svou žalobu včas a v tomto případě se tak nestalo. Povinností správního orgánu, který ve věci naposledy rozhodoval, nebylo, aby o dalším případném postupu při uplatnění nároku žalobkyně výslovně poučil. Podání žaloby tedy bylo opožděné a nižší instance v této věci nepochybily, jestliže žalobu již pro její opožděnost odmítly. Nejvyšší soud nad rámec nezbytné části odůvodnění svého rozhodnutí dodává, že žalobkyněmi napadené rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu ze dne 10.5.2005 vypovídá spíše o tom, že žalobkyně neuplatňují restituční nárok oprávněně. Jestliže byly nemovitosti, o jejichž vydání žalobkyně usilují, znárodněny až podle zákona č. 118/1948 Sb., pak se tak stalo v restitučním rozhodném období. Pokud ale Ústřední pozemkový úřad v roce 1993 rozhodl, že se na požadovaný mlýn se stavebním příslušenstvím a pozemky (o půdě) nevztahuje, pak šlo o zásadní rozhodnutí, jehož vyvrácení by bylo nezbytné provést za pomocí dosti rozsáhlého a náročného důkazního postupu. Rozhodl-li pozemkový úřad tak, jak řečeno, pak dost dobře nelze účinně obviňovat privatizující podniky, tedy P. M., s.p., a M. a p. P.V.T.O.S. P., s.p., že nezařadily předmětné nemovitosti do privatizačních projektů. Tím méně pak lze očekávat, že by Nejvyšší soud měl vyvolat ve věci trestní řízení, resp. dát k němu podnět.

Proto bylo dovolání obou žalobkyň podle věty před středníkem zamítnuto.

Jiným subjektům než žalobkyním nevznikly žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 9. října 2008

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu