Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1251/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. 11. 2005, č. j. -289, žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 172.100,- Kč s příslušenstvím, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný pro žalobkyni na základě smlouvy o dílo prováděl stavební práce v bytě, který má žalobkyně v nájmu, od smlouvy odstoupil a vzájemné nároky účastníků vzniklé z tohoto titulu byly posouzeny v (předchozím) řízení vedeném pod sp. zn. ; v tomto předchozím řízení byl vzájemný návrh žalobkyně na zaplacení žalované částky usnesením ze dne 28. 12. 2001 vyloučen k samostatnému projednání. Soud prvního stupně neprováděl další dokazování podle návrhů žalobkyně k otázce bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť dovodil, že tato otázka byla již komplexně řešena a vyřešena v rámci předcházejícího řízení (sp. zn. ), v němž bylo přihlíženo i k námitkám vznášeným žalobkyní jako objednatelkou díla k nedostatkům provedených prací z hlediska odbornosti a kvality a těmito námitkami se zabýval i znalecký posudek (vypracovaný Ing. J. K.) pořízený v předchozím řízení. Soud prvního stupně neprováděl ani ohledání bytu s ohledem na časový odstup a na to, že v bytě byly v mezidobí prováděny další stavební práce jinou společností (částka 152.485,- Kč). Ohledně nárokované částky 19.615,- Kč za ztracené a poškozené věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyly prokázány podmínky vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 a odst. 2 obč. zák. a nesvědčila zde ani povinnost ve smyslu § 747 a násl. obč. zák.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 9. 5. 2007, č. j. -317, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a rovněž s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že soud prvního stupně důvodně vycházel z výsledků dokazování provedeného v předchozím sporu. Rozsah a kvalitu provedených prací posoudil znalec ustanovený soudem a v rámci řízení i při zpracování znaleckého posudku bylo přihlédnuto také k výhradám, které vznášela žalobkyně jako objednatelka díla k jakosti a množství provedených prací. Odvolací soud shledal, že provedení důkazu znaleckým posudkem předkládaným žalobkyní v tomto řízení za dané situace by bylo nadbytečné, stejně jako místní ohledání bytu, neboť by nemohlo přinést žádné pro rozhodnutí důležité poznatky s ohledem na časový odstup a na skutečnost, že v bytě byly prováděny další rekonstrukční práce poté, co jej žalovaný žalobkyni odevzdal. Uzavřel, že žalobkyně bezdůvodné obohacení žalovaného na její úkor neprokázala a neprokázala ani splnění předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, která nesouhlasí s postupem soudu v tom smyslu, že vycházel pouze ze znaleckého posudku vypracovaného bez místního ohledání předmětného bytu a její návrhy na provedení místního ohledání zůstaly bez reakce. Namítá, že soud nevzal v úvahu zjištění obsažená ve znaleckém posudku znalce prof. Dr. T. V., DrSc., který svůj posudek zpracoval právě na základě místního ohledání bytu, a navrhuje provedení důkazu tímto posudkem. Dále dovolatelka nesouhlasí s postupem soudu, neboť podle jejího názoru věc neměla být vyloučena k samostatnému projednání a měla být rozhodnuta v rámci předchozího řízení (sp. zn. ) nebo o ní v předchozím řízení nemělo být vůbec rozhodováno. Také polemizuje s rozhodnutím o nákladech řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí dovolání, neboť ho považuje za nepřípustné. Uvádí, že v řízení byly prováděny důkazy standardním způsobem, právní závěry soudů obou stupňů odpovídají aktuální judikatuře a řízení nebylo postiženo žádnou procesní vadou. Dále obsáhle polemizuje s dovolacími námitkami žalobkyně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 2 písmena a) tohoto ustanovení dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení

V posuzované věci jde o dva samostatné nároky na zaplacení částek 152.485,- Kč a 19.615,- Kč s příslušenstvím s odlišným skutkovým základem, u nichž je třeba přípustnost dovolání zkoumat samostatně, bez ohledu na to, zda byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod č. 9). Přípustnost dovolání u části výroku, kterým bylo rozhodnuto o částce 19.615,- Kč, je tak vyloučena ustanovením

Dovolání je podle přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit 1, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Námitky dovolatelky, pokud se týkají otázek skutkových, tedy hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku vypracovaného Ing. Josefem Kurtzem) soudy obou stupňů, naplňují dovolací důvod podle , který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1164, svazek 16, ročník 2002). Pro úplnost dodáváme, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1186, svazek 17, ročník 2002).

Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani námitka spočívající v neprovedení důkazů navržených žalobkyní, neboť se nejedná o námitku proti právnímu posouzení věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu. Tato otázka není otázkou aplikace práva, tím méně pak může být právní otázkou zásadního významu ve smyslu , odst. 3 (srov. např. R 8/1994 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. ).

O spojení více věcí ke společnému řízení nebo o vyloučení věci k samostatnému řízení rozhoduje soud usnesením, které má povahu usnesení upravujícího vedení řízení. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání [ ], natož pak dovolání ( ). Rozhodně se však nedá říci, že by takovým postupem soud znemožnil žalobkyni její nároky řádně uplatnit, neboť tak mohla učinit v rámci řízení původního, kde se bránila žalobě na zaplacení částky 174.739,- Kč.

V ustanoveních § – 239 , jež upravují přípustnost dovolání, není výslovně upravena otázka přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, jež si zachovává povahu usnesení i v případě, je-li součástí rozsudku, a proto ani v tomto případě nelze dovolání žalobkyně pokládat za přípustné.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a Žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), za což mu náleží odměna z částky 172.100,- Kč, krácená dvakrát o polovinu ( , , , vyhl. č. ), po krácení 9.140,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál podle vyhl. č. a vše navýšeno o 19 % DPH.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. října 2008

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu