Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 18/2022-46
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného jméno příjmení
AK sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 350 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4.740 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 425,43 Kč, s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 4.740 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.280 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.957,05 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.047,65 Kč, 9 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 11.447,71 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 16.187,71 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 1.330 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 300,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 112,16 Kč, 9% úroku z prodlení ročně z částky ve výši 1.024,33 Kč od datum do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 1.024,33 Kč, od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4.740 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 425,43 Kč, s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 4.740 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.280 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.957,05 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.047,65 Kč, 9 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 11.447,71 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 16.187,71 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 1.330 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 300,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 112,16 Kč, 9% úroku z prodlení ročně z částky ve výši 1.024,33 Kč od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 1.024,33 Kč, od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 22 350 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo anonymizováno rok. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Učinil tak především na základě hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 080 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Celkovou částku se zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu trvání smluvního vztahu, až do okamžiku jejího postoupení, žalobci uhradil pouze částku 17 260 Kč, z toho na jistinu 5 812.29 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 080 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 967,71 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 21 020 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 16 187,71 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 832,29 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 3 957,05 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 473,08 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo anonymizováno rok. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tato byla ověřena stejným způsobem, jako v případě první konstatované smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to opět v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu, až do okamžiku jejího postoupení na žalobce, uhradil částku ve výši 19 550 Kč, z toho na jistinu 10 975,67 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 4 494,33 Kč Poslední platba byla uhrazena žalovaným dne datum. Pohledávka byla na základě téže smlouvy postoupena na žalobce. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku ve výši 1 330 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 1 024,33 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 305,67 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 1 330 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 300,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 112,16 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 024,33 Kč od datum, a rovněž 9 % úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od téhož data.
2. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den datum, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena datum mezi věřitelem – právním předchůdcem žalobce a zákazníkem – žalovaným, bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného úvěr ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu této smlouvy. Ze smlouvy bylo ověřeno, že 14 726 Kč čerpal žalovaný v hotovosti a částka 7 274 Kč sloužila ke splacení nedoplatku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo anonymizováno rok. Žalovaný se zavázal, kromě vrácení půjčky, zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 3 080 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč a poplatek ve výši 4 400 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách ve výši 660 Kč. Bylo dohodnuto 58 splátek. Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo anonymizováno rok, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi týmiž smluvními stranami. Právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, zaplatit hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatek ve výši 2 400 Kč, to vše v 58 týdenních hotovostních splátkách po 360 Kč. Opět nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Soudu byl předložen přehled splácení těchto úvěrů, ze kterého bylo ověřeno, že zůstatek k datu datum, tedy k datu postoupení pohledávek, měl být u té první konstatované smlouvy 21 020 Kč a u druhé 1 330 Kč.
4. Z karty zákazníka, která byla sepsána k první konstatované smlouvě dne datum, bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. V této kartě byly uvedeny osobní údaje žalovaného, rodinný stav (svobodný), a pokud se jedná o žalovaným nejvyšší dosažené vzdělání, bylo uvedeno středoškolské. Byla zde uvedena adresa trvalého pobytu i adresa kontaktní. Bylo uvedeno, že bydlí ve vlastním od října rok. Bydlí s dalším rodinným příslušníkem a má 2 vyživovací povinnosti. Pracuje v anonymizováno 5 slov od října rok. Má další zápůjčku u název jméno ve výši 12 000 Kč, kde splácí 1 620 Kč. Jiné půjčky nemá. Pokud se jedná o měsíční příjmy, tyto mají činit 16 500 Kč, což je mzda a 11 000 Kč, což má být nějaká státní podpora. Výdaje na bydlení dosahují částky 1 550 Kč, osobní výdaje byly zhodnoceny částkou 3 000 Kč, vyživovací povinnost částkou 4 000 Kč a splátky úvěru 1 620 Kč měsíčně. Použitelný příjem byl vyhodnocen ve výši 17 330 Kč. Dokumenty, které měly sloužit k ověření situace žalovaného, byly pracovní smlouva a výpis z účtu. Z karty zákazníka sepsané dne datum, k druhé výše konstatované smlouvě - i v této kartě byly uvedeny osobní údaje, adresy tak, jak bylo konstatováno výše. Bylo uvedeno, že bydlí žalovaný ve vlastním, a to od listopadu rok (u první konstatované karty bylo uvedeno od října rok), v domácnosti bydlí další rodinný příslušník a stav domácnosti tomuto odpovídá od října rok (v kartě zákazníka konstatované výše to byla doba od října rok). Počet nezaopatřených dětí byl uveden dvě. Bylo uvedeno stejné zaměstnání, přičemž úvěr u název jméno měl žalovaný ve výši 10 000 Kč a splácel 1 350 Kč měsíčně. Pokud se jedná o příjmy, tyto činily 16 600 Kč, pokud se jedná o mzdu a 7 800 Kč státní podpora (v první kartě byly státní příjmy ze státní podpory označeny částkou 11 000 Kč). Pokud se jedná o výdaje na bydlení, ty byly určeny částkou ve výši 2 050 Kč (v první konstatované kartě se jednalo o částku 1 550 Kč), výše osobních výdajů byla označena stejnou částkou a vyživovací povinnost činila 5 500 Kč (v druhé kartě 4 000 Kč, přičemž tato byla vyplňována s pozdějším datem). Splátky úvěru činily 1 350 Kč měsíčně. Dokumenty k ověření situace žalovaného byly bankovní výpisy a pracovní smlouva.
5. Soudu bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému ze dne datum, včetně dokladů o jeho doručování žalovanému (podat lístek).
6. Dále soudu byla předložena předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne datum, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací lístek).
7. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i první právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ustanovení § 2 991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s dlužníkem, coby spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy, s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka, o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněné informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. A pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
15. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němu žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti přistoupil. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jeho právní předchůdce, jako věřitel, před uzavřením smluv prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení poskytnutých úvěrů. V kartě zákazníka, tedy žalovaného, bylo uvedeno, že jeho příjmy činí 16 600 Kč mzda a 7 800 Kč měsíčně státní podpora, v druhé kartě byla mzda stanovena ve výši 16 500 Kč a státní podpora ve výši 11 000 Kč. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, výdaje s bydlením byly v jedné kartě určeny částkou 2 050 Kč, v druhé částkou 1 550 Kč a osobní výdaje byly zhodnoceny částkou 3 000 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že má 2 vyživovací povinnosti, v případě jedné karty zákazníka vyživovací povinnost činila částku 5 500 Kč měsíčně, v druhém případě 4 000 Kč měsíčně. V kartách dle mínění soudu byly velmi podhodnoceny výdaje spojené například s bydlením žalovaného, s inkasem, i další výdaje domácnosti. Nebyly tam uvedeny další výdaje, například ostatní výdaje spojené s dopravou atd. Výše výdajů žalovaného se soudu jevila zcela nereálná, nebyly hodnoceny další výdaje na bydlení, jako například náklady spojené s vodou, elektřinou, topením, placením odpadu, atd. Soudu nebyly předloženy ani dokumenty, kterými tyto skutečnosti měly být právním předchůdcem žalobce prověřovány, tedy výpisy z účtů a pracovní smlouva. Soud měl v úmyslu dát žalobci u ústního jednání poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., ve smyslu výše uvedeného, nicméně žalobce, popřípadě jeho právní zástupce, se k ústnímu jednání nedostavil. V tomto případě se pak na osobu žalobce pohlíží jako osobu poučenou. Soud proto má za to, že žalobce v tomto směru neunesl důkazní břemeno, neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy skutečně řádně prověřil. Soud v tomto směru odkazuje na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
16. Soud uzavírá, že předmětné smlouvy o úvěru jsou smlouvami neplatnými dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatných smluv poskytoval žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a v druhém případě 12 000 Kč, soud zavázal žalovaného v prvním případě zaplatit částku ve výši 4 740 Kč, neboť zbylou část (17 260 Kč) uhradil v případě druhé smlouvy, kdy si žalovaný půjčil 12 000 Kč a vrátil 19 550 Kč, tedy zaplatil více, než si vypůjčil, takže v případě druhé smlouvy žalobu zamítl. Pokud se jedná o nedoplatek ve výši 4 740 Kč, soud přiznal žalobci příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku i v tomto případě žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odpírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že více úspěšný žalovaný měl právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu prokazatelně žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
18. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.