Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 26/2022-22
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 682,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 109,30 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 127,55 Kč, dále úrok z prodlení 9 % ročně z částky 5 109,30 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 541,94 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu 4 572,82 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 109,30 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 127,55 Kč, dále úrok z prodlení 9 % ročně z částky 5 109,30 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 541,94 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu 4 572,82 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru 5 109,30, Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu 4 572,82 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 178,55 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 170,57 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 445,35 Kč, nesplacený inkasní poplatek 868,23 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na částku 15 000 Kč, současně mezi stranami byl dohodnut poplatek 12 272 Kč zahrnující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, inkasní poplatek, splacení úvěru bylo stanoveno ve splátkách 1 948 Kč měsíčně do datum. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena datum. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval.
2. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání datum.
3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když se žalobkyně z jednání soudu omluvila a žalovaný zůstal nekontaktní.
4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 15 000 Kč, že se do jeho dispozice tato částka dostala proti podpisu na uvedené smlouvě, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena datum. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalovaného jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalovaného, a to jeho korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu, jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalovaného ovšem nebyly soudu předloženy listiny prokazující jeho příjmy uvedené žádosti o úvěr, ze kterých by bylo lze dovodit údaje ohledně jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne datum číslo obsahující doklad o převzetí jistiny úvěru žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, sdělení o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum).
5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.
6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).
7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne datum vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, C číslo).
8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovaného nevyzval k jejich prokázání. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaným bez toho, aby soudu předložila dalšími doklady k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.).
9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu a podle tvrzení žalobkyně jí bylo dosud zaplaceno žalovaným 18 500 Kč, má soud za to, že žalobkyni takto přeplatil, proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 6 000 Kč, a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z., má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení, které však žalovaný nepožadoval a patrně mu s tímto řízením žádné nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o.s.ř., bylo-li jím rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč.