Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 96/2021-29
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 907,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 900 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 007,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 576,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve vší 876,61 Kč, úrok 29 % ročně z částky 4 858,07 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 4 858,07 Kč od datum do datum ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 1 958,07 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % a zákonný úrok z prodlení z částky 4 858,07 Kč od datum do zaplacení ve výši 1,75 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 007,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 576,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve vší 876,61 Kč, úrok 29 % ročně z částky 4 858,07 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 4 858,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 1 958,07 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % a zákonný úrok z prodlení z částky 4 858,07 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 1,75 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 7 907,93 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 5 302 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 4 100 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 4 858,07 Kč a dlužný poplatek 3 049,86 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 4 858,07 Kč úročila úrokem 29 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 12 681,65 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 7 907,93 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 4 858,07 Kč a dlužného poplatku 3 049,86 Kč, kapitalizovaných úroků 876,61 Kč (úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení, datum), kapitalizovaných úroků z prodlení 576,22 Kč (úrok 10 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 858,07 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 4 858,07 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. V případě smlouvy číslo byly informace ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. Žalovaný pro účely obou smluv uvedl, že je zaměstnán jako dělník ve právnická osoba s. r. o. s měsíčním příjmem 15 672 Kč, nemá vyživovací povinnost ani úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 7 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 12 302 Kč, z toho 7 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 5 302 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 29 % roční úrok ve výši 932 Kč, částka 2 728 Kč představující poplatek za zpracování, administrativní činnost, doručení a flexibilní splácení, a dále částka 1 642 Kč jako poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel s rodiči, měla základní vzdělání, neměl vyživovací povinnost a byl zaměstnán na jako dělník s příjmem 15 672 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil na 3 000 Kč měsíčně. Příjmy a výdaje byly společností ověřeny z pracovní smlouvy na dobu určitou a dvou výplatních pásek za měsíc duben a květen rok. Za účelem prověření schopnosti žalovaného splácet, společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradila celkem částku 4 100 Kč právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 12 681,65 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaném, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karty zákazníka a připojených výplatních pásek zkoumala, nicméně další listiny nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně si pak absolutně ničím neověřila a nezkoumala ani systém hospodaření v domácnosti rodičů, kde žalovaný bydlí, když skutečnost, že žalovaný žije u rodičů, automaticky neznamená, že s rodiči sdílí i veškeré finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně pak zcela rezignovala na povinnost ověřit si udávané výdaje a vůbec jí nepřišlo podezřelé, že žalovaným uváděné měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč jsou nepřiměřeně nízké. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaném, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a má tak právo na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaný, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný jí vrátila částku 4 100 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 2 900 Kč, která tudíž představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 2 900 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
8. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 2 900 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v zákonné výši, která ke dni prodlení činila výši 8,25 % ročně. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadované částky a kapitalizované příslušenství menší než úspěch žalovaném, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 2 900 Kč. Již z tohoto pohledu a k výši kapitalizovaného příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem řízení již v žalobě, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
10. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 8 907,93 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.