Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 83/2022
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 16 827 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky ve výši 5 267 Kč představující upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 117 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 710 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 309,98 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Pokud jde o zaplacení částky ve výši 434 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v poměrné výši 1 985 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky ve výši 5 267 Kč představující upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 117 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 710 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 309,98 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Pokud jde o zaplacení částky ve výši 434 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v poměrné výši 1 985 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].
1. Žalující strana se původně domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 11 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 710 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 309,98 Kč, smluvní úrok ve výši 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 117 Kč.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že právnická osoba (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru číslo dne datum ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum, kterou přenechala žalované straně částku 12 000 Kč. Dlužník se zavázal celý úvěr vrátit ve sjednaném termínu, do 18. 3. 2020, což ale nesplnil a žalující strana se jako věřitel, který nabyl pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, domáhá jejího zaplacení.
3. Žalující strana vzala žalobu před zahájením jednání ve věci co do částky ve výši 5 267 Kč představující upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 117 Kč, zpět. Řízení proto bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno výrokem I, když podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 4 není třeba vyžadovat stanovisko protistrany, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než ve věci začalo jednání.
4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).
6. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.
7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.
8. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
9. Výzvami ze dne 1. 4. 2020 a 29. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu vyzývána předchozím věřitelem.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky vyhotoveného předchozím věřitelem dne 25. 6. 2021, z podacího archu ze dne 29. 6. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o přijetí platby má soud za zjištěné, že na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení (§ 1879, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).
11. Listinou zachycující obsah smlouvy o úvěru číslo uzavřenou dne datum mezi předchozím věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč na 30 dnů, tedy do 18. 3. 2020 žalující straně. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Listinou zachycující výpis bankovních transakcí ze dne 17. 2. 2020 bylo prokázáno poskytnutí částky ve výši 9 000 Kč dlužníkovi. Smlouvou téhož čísla avšak uzavřenou dne 23. 2. 2020 bylo prokázáno uzavření změny smlouvy o úvěru mezi žalovanou stranou a předchozím věřitelem, kdy se změnila výše poskytnuté částky na 12 000 Kč se stejnou splatností. Poskytnutí částky 3 000 Kč přechozím věřitelem žalované straně bylo doloženo výpisem z účtu za den 24. 2. 2020.
12. Z výzvy ze dne 7. 7. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021, spolu s podacím archem ze dne 11. 11. 2021 má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu opakovaně upomenuta.
13. Uvedené listinné důkazy jsou dostatečné pro posouzení uplatněného nároku. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
14. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).
15. Ze„ smlouvy o úvěru a z jejího dodatku“ bylo zjištěno, že dlužníkovi poskytovatel poskytuje celkem částku 12 000 Kč a dlužník je povinen vrátit částku 12 000 Kč Smlouva byla sjednána bez úroku či jiného poplatku. Mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva (§ 1746 odst. 2 o.z.), ze které byla žalující strana povinna poskytnout žalované straně peněžní prostředky. Žalovaná strana pak byla povinna vrátit žalující straně peněžní prostředky ve sjednané době.
16. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením peněžních prostředků, jak bylo sjednáno, nedošlo a že dluh splatil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Soud proto žalované straně uložil zaplatit jistinu.
17. Pokud jde o částku 434 Kč představující náklady na mimosoudní vymáhání, tak podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“), platí, že poskytovatel úvěru může sjednat náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Právo poskytovatele úvěru na úhradu těchto nákladů musí být sjednáno a je limitováno tím, že musí jít o náklady vynaložené účelně. V posuzovaném případě v předložené listině„ smlouva o úvěru číslo“ toto právo sjednáno nebylo. Rovněž uvedená částka není přiměřená výši dluhu, u kterého došlo k prodlení. Ani v této části proto soud žalobě nevyhověl.
18. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, náleží žalující straně z částky jistiny.
19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství. Soud hodnotu příslušenství určil jeho kapitalizací ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) a porovnáním těchto hodnot posoudil míru úspěchu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30.8.2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalující strana byla úspěšná v rozsahu 70,6 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 70,60 % - 29,40 %, tj. 41,20 % účelně vynaložených nákladů.
21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění) byla stanovena podle § 14b AT a za úkony učiněné po podání návrhu (částečné zpětvzetí) byla určena podle § 7 AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý po podání návrhu činí dle § 13 odst. 4 AT 300 Kč. Zástupce poskytl celkem 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši.
22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
23. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.
24. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat datovou schránkou, nebo řádně podepsané elektronicky, případně ve dvojím vyhotovení písemně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.