Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2278/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2007, č. j. -94, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech rozhodoval o nároku žalobkyně na náhradní pozemky, opírajícím se o ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), dvakrát, přičemž v obou případech žalobu zamítl. Poprvé se tak stalo rozsudkem ze dne 22. 2. 2006, v němž uvedl, že žalobkyně požaduje převod konkrétních pozemků, což však neodpovídá právním předpisům ani judikatuře. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2006, jímž bylo soudu prvního stupně uloženo zkoumat, zda nejsou dány důvody pro převod konkrétních pozemků proto, že dlouhodobé neuspokojení nároků žalobkyně nebylo způsobeno libovůlí či svévolí se strany P. ú. Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. , který v takovém případě shledal nárok oprávněné osoby na výběr pozemků oprávněným.

Soud prvního stupně poté rozhodl ve věci znovu rozsudkem ze dne 30. 4. 2007, č. j. -79 , v němž zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že neshledal, že by postup žalovaného vůči žalobkyni byl projevem zvůle, případně nepřípustné ledabylosti. Navíc vyslovil názor, že od účinnosti , tj. od 14. 4. 2006, je třeba vycházet z novelizovaného znění zákona o půdě, který stanoví závazný postup žalovaného při poskytování náhradních pozemků, upravený v tohoto zákona, čímž je citovaný nález Ústavního soudu překonán novou právní úpravou, která platila v době vynesení rozsudku.

Odvolací soud svým shora uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Neztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že po novele zákona o půdě nelze aplikovat nález Ústavního soudu, dle něhož v některých případech v nálezu uvedených má oprávněná osoba právo na výběr konkrétního pozemku, protože již před touto novelou byl obdobný postup žalovaného upraven v jiných zákonech, zejména v Nesdílel však ani názor žalobkyně, že byly splněny podmínky, o nichž nález Ústavního soudu hovoří, protože neuspokojen byl nárok z postoupených pohledávek, který ze zákona zanikl ke dni 31. 12. 2005 v důsledku tzv. restituční tečky, když článek VI. a novelizovaný a 7 zákona o půdě byly zrušeny jen ve vztahu k původním oprávněným osobám, nikoli vůči postupníkům.

V dovolání proti tomuto rozsudku uplatňuje žalobkyně jeho přípustnost podle s odůvodněním, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Pozemkový fond totiž dlouhodobě neuspokojil nárok žalobkyně a soud jí nevyhověl jen proto, že rozhodl až po vydání tzv. restituční tečky. Uplatňuje dovolací důvod podle , jímž je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Na předmětný nárok je třeba aplikovat nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. bez ohledu na jeho nález ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , protože žalovaný protahoval vyřízení žádosti žalobkyně o náhradní pozemky a přesto, že její nárok byl v dostatečné výši, rozdělil náhradní pozemek a část pronajal jinému subjektu. Soud se proto měl zabývat tím, zda šlo z jeho strany o libovůli, či dokonce svévoli a maření povinnosti státu náhradní pozemky převést, ač tato povinnost předchází jeho právu na jiné převody, jimiž se ostatně zbavuje majetku vhodného k převodu oprávněným osobám. Dovolatelka tak je nucena nést vinu za to, že žalovaný její nárok neuspokojil po více než deseti letech. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání splňuje formální náležitosti stanovené zákonem a dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Přitom usoudil, že rozsudek odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce pokud jde o závěr, že žalobou uplatněnému nároku nelze vyhovět pro jeho zánik v důsledku tzv. restituční tečky a následnému rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. . Dovolání je proto přípustné podle , takže rozsudek odvolacího soudu přezkoumal dovolací soud věcně. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Odvolací soud rozhodl věc plně v souladu se zákony České republiky i ustálenou judikaturou včetně dřívější judikatury Nejvyššího soudu, na niž odkazoval. Následně však byla judikatura prolomena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , který vyšel z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. V tomto rozsudku Nejvyšší soud v dovolacím řízení určitým způsobem rozlišil skupinu postupníků z hlediska ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě na skupinu, která sledovala získáním práva na náhradní pozemek spekulační nebo komerční hlediska, a na osoby které sledovaly získáním náhradních pozemků rozšíření svého zemědělského hospodaření, a u nichž by újma spojená se zánikem práva na náhradní pozemek se jevila jako nepoměrná ztráta majetku. Dovodil, že na první skupinu lze aplikovat úvahy Ústavního soudu, obsažené v jeho nálezu z 20. 12. 2005, sp. zn. , které jej vedly k tomu, že nezrušil ustanovení zákona o půdě o ukončení jejich práva na náhradní pozemek, aplikaci tohoto ustanovení na druhou skupinu však podrobil hlediskům zakotveným v Evropské úmluvě o lidských právech, kterou jako mezinárodní smlouvu, jíž je Česká republika vázána, je třeba aplikovat přednostně před vnitrostátním právem. Vytvořil tak rovnost práv oprávněných osob, jimž nemohly být vydány jejich původní pozemky, a osob spadajících do druhé skupiny postupníků, fyzických osob, které pozemky potřebují pro své zemědělské hospodaření, a u nichž lze spekulační důvody vyloučit.

Z tohoto hlediska odvolací soud postavení žalobců neposuzoval, když zamítavé rozhodnutí postavil právě na závěru o zániku práva, přičemž se nezabýval tím, zda jeho právní závěr o možnosti oprávněné osoby v odůvodněných případech požadovat převod konkrétního pozemku, je aplikovatelný na daný případ. Proto bylo třeba jeho rozsudek zrušit a vrátit k novému projednání i z takto určeného hlediska ( ).

V dalším řízení je soud vázán právním názorem dovolacího soudu a rozhodne nově o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. září 2008

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu