Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2516/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného Mgr. P. S., správce konkursní podstaty úpadkyně P. s., spol. s r. o., advokáta, zastoupeného advokátem se sídlem tamtéž jako oprávněný, proti povinné České republice – Ministerstvu financí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 11. 2006, č. j. -68, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud nařídil exekuci proti subjektu, proti němuž oprávněný podal návrh na její nařízení, tedy proti Fondu národního majetku České republiky (dále jen „ FNM ČR“) s odůvodněním, že vykonávaným titulem sice byl k plnění zavázán subjekt jiný, totiž Z. s. p. B. 32, že však oprávněný listinami (rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ČR č. 365/1997 z 12. 12. 1997 o vyjmutí a převedení části majetku státního podniku Z. na základě privatizačního projektu schváleného ministrem financí a vládou České republiky) prokázal ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu, že „část majetku tohoto státního podniku včetně závazku vůči oprávněnému přešla na povinného“.

V odvolání povinný (tehdy ještě stále FNM ČR) namítl nedostatek své pasivní legitimace s odůvodněním, že „ze skutečnosti, že na něj byla jako součást privatizovaného majetku převedena nemovitost, kterou si oprávněný vybral pro výkon rozhodnutí, nelze dovodit, že na FNM ČR byl převeden rovněž předmětný závazek s. p. Z. Pokud k převodu závazku došlo, pak ten dále přešel na některého nabyvatele (v daném případě na základě privatizačního projektu č. 50214/3001 na společnost Z. a. s.); jestliže závazek převeden na FNM ČR naopak nebyl, pak zůstal přímo zbytkovému podniku Z., s. p. v likvidaci“.

Odvolací soud – s výslovným odůvodněním, že se „otázkou existence vykonatelného titulu ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř. a tím též existencí zákonných podmínek pro nařízení exekuce, nezabýval, neboť taková námitka nebyla odvolatelem v odvolacím řízení uplatněna“, a že „další odvolací námitky (kromě námitky promlčení) nejsou pro nařízení exekuce rozhodné“ – rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil poté, co se zabýval výlučně námitkou promlčení, o níž dospěl k závěru, že je nedůvodná.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (nyní již Česká republika - Ministerstvo financí /viz usnesení z 29. 6. 2006 na č. l. 65/) dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že „otázku věcné legitimace FNM ČR resp. nyní MF, řeší dovolací soudy rozdílně a že v dané věci ji odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem“. Odvolacímu soudu vytýká - posuzováno podle obsahu dovolání – nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávném závěru o jeho věcné legitimaci, vyplývajícím z toho, že se nevypořádal s jeho odvolací námitkou nedostatku této legitimace.¨

Dovolání (přípustné podle odst. 3 ) je důvodné, jelikož napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní, a to nejen současnou, ale i desítky let ustálenou judikaturou.

Závěr, že při věcném posuzování předpokladů pro nařizování výkonu rozhodnutí, příp. exekuce, soud zkoumá (kromě jiného), zda oprávněný i povinný jsou věcně legitimováni, zaujal Nejvyšší soud nejen například v usnesení ze 14. 4. 1999, sp. zn. uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4 (str. 16/46), ale také již ve stanovisku z 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněném v téže sbírce, ročník 1981, pod poř. č. 21 (str. 156/494, 165/503). Týž názor je opakovaně zaujímán v literatuře (srov. např. . Komentář. 2. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1413. s nebo Exekuční řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 158. s.).

V daném případě se však odvolací soud uvedenou zásadou neřídil a ačkoli povinný nedostatek své věcné legitimace v odvolání namítl a ke svým tvrzením nabídl (viz č. l. 19, 20) listinné důkazy, soud – přesto, že dokonce v předposledním odstavci druhé strany svého rozhodnutí (č. l. 69) v obecné rovině zdůraznil, že „soud zkoumá, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni“ – se uvedenou námitkou nezabýval a rozhodnutí soudu prvního stupně – po zhodnocení jediné námitky (totiž promlčení) jako nedůvodné – potvrdil s odůvodněním, že další námitky nebyly uplatněny, případně, že jsou pro nařízení exekuce nerozhodné.

Jestliže se tedy odvolací soud věcnou legitimací povinného (ať již proto, že námitku v tomto směru považoval za nerelevantní či neuplatněnou), nezabýval a o návrhu na nařízení exekuce po posouzení pouze námitky (relevantní naopak teprve v řízení o zastavení exekuce) promlčení o návrhu rozhodl, pak věc posoudil ve smyslu ustanovení nesprávně (jde o věcné posouzení předpokladů pro nařízení exekuce) a zároveň řízení zatížil vadou ve smyslu ustanovení (nezabýval se okolnostmi rozhodnými pro posouzení věci, ač byly tvrzeny a ačkoli k jejich průkazu byly nabídnuty důkazy), k níž je dovolací soud povinen přihlédnout ( věta druhá ).

Protože tedy, jak vyplývá z výše uvedeného, spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném posouzení věci, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu