Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2732/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. února 2007, č.j. -60, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. dubna 2006, č.j. -28, o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 501 717,10 Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 30. 9. 2004 do zaplacení, není přípustné podle (dále jen „“) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ), jestliže dovolatelka v dané věci pouze napadá skutková zjištění soudu, vytváří svá vlastní skutková zjištěním a na jejich základě dovozuje nesprávný právní závěr odvolacího soudu.

Zatímco odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 2. 11. 2004 dodala žalované na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 27. 7. 2004 předmět kupní smlouvy – vrátek VP 40, přičemž žalovaná nevyužila ve sjednané 30-ti denní lhůtě od sjednaného termínu dodání zboží svého práva od smlouvy odstoupit a ani neprokázala, že by u žalobkyně uplatnila nárok z odpovědnosti za vady, dovolatelka tvrdí, že dodávka ji nebyla předána, pokud nebyla uvedena do zkušebního provozu, vady dodaného zboží reklamovala a protože nebyly odstraněny, od smlouvy odstoupila. Necítí se být povinna za zboží, které je předmětem kupní smlouvy, zaplatit, jestliže na ni nepřešlo vlastnické právo. Mimoto připomíná, že záruční doba začíná běžet od převzetí věci, v daném případě od uvedení předmětu kupní smlouvy do provozu a popisuje průběh jednání účastníků ohledně odstoupení od smlouvy a o nároku z odpovědnosti za vady a z odpovědnosti za škodu, z čehož dovozuje, že u ni nastal souběh nároků na uplatnění odpovědnosti za vady a náhrady škody. Domnívá se navíc, že vztah mezi nárokem z odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu nebyl dosud judikaturou vyřešen, což považuje za otázku zásadního právního významu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( ) není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.

Vycházel-li by rozsudek odvolacího soudu eventuelně ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně by skutkový závěr soudu byl učiněn z neúplného dokazování, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.

Jestliže v posuzovaném případě oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaná zboží převzala, zboží nemá vady a žalovaná za dodané zboží žalobkyni ve lhůtě splatnosti nezaplatila kupní cenu podle platné kupní smlouvy uzavřené podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), není možno dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud ve smyslu § 447 obch. zák., podle něhož je kupující povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou, dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kupní cenu.

Namítá-li dovolatelka, že na ni nepřešlo vlastnické právo, je nutno poukázat na znění § 443 odst. 1 obch. zák., podle něhož kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Ze skutkového závěru odvolacího soudu vyplývá, že zboží bylo žalované dodáno 2. 11. 2004. Uvedená námitka tedy rovněž vylučuje závěr, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem.

Námitky dovolatelky k běhu záruční doby a k řešení jejího nároku z odpovědnosti za vady vůči žalobkyni jsou s ohledem na skutkové závěry soudu, že žalovaná neprokázala uplatnění nároku z odpovědnosti za vady u žalobkyně a že dodané zboží vady nemá, irelevantní.

Předkládá-li dovolatelka k řešení právní otázku souběhu odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu, pominula, že na řešení uvedené právní otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a ani založit nemohl, jestliže vyšel ze zjištění, že zboží dodané na základě kupní smlouvy nemá vady a žalovaná ani neprokázala, že by u žalobkyně nárok z odpovědnosti za vady zboží řádně uplatnila. Předpokladem toho, aby dovolací soud mohl posuzovat, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. v něm řešená právní otázka, má po právní stránce zásadní význam je mimo jiné to, že jde o právní otázku v napadeném rozhodnutí řešenou. Za tohoto zjištění skutkového stavu, je námitka ohledně neprovedení zkušebního provozu bezpředmětná.

Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč [, , v návaznosti na a , ve znění vyhl. č. , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl.č. , ve znění vyhl. č. ), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. , z. č. ), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 1. září 2008

JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.

předsedkyně senátu