Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1246/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně            C. – C. a. s., zastoupené JUDr. F. S., advokátem, proti žalované A. N., , zastoupené JUDr. E. M., advokátkou, o zaplacení částky 26.420,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2006, č. j. – 72, takto:

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek ze dne 27. října 2005, č. j. -47, v části jíž Okresní soud v Českém Krumlově uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 26.420,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 15. 9. 2005 do zaplacení, v rozsahu částky 9.100,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 15. 9. 2005 do zaplacení a co do 3 % úroku z prodlení z částky 26.420,- Kč za dobu od 1. 2. 2005 do 14. 9. 2005 jej změnil tak, že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 26.420,- Kč s příslušenstvím shledal důvodným, neboť je důsledkem porušení smluvní povinnosti žalované převzít předmět koupě. Žalobkyně tak od smlouvy podle čl. 2.3.3. odstoupila a svědčí ji nárok na smluvní pokutu ve výši 10 % z celkové kupní ceny. Poněvadž si účastnice ve smlouvě ujednaly, že jejich závazkový vztah bude podřízen režimu obchodního zákoníku (.4), důvodnost a výši smluvní pokuty odvolací soud poměřoval ustanoveními až (dále jen „obch. zák.“).

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , žalovaná (dále též „dovolatelka“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl v rozsahu částky 26.420,- Kč s příslušenstvím potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na základě výkladu .3.3 a 2.3.6 smlouvy ze dne 7. 12. 2004 ji považuje za neplatnou a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty. S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřesahujícím částku 50.000,- Kč, bylo nutno v prvé řadě vyřešit otázku, zda v posuzovaném případě jde z hlediska procesního o obchodní věc. Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 15. prosince 1998, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/2000, vyjádřil názor, že za věci obchodní pro účely je nutno považovat nejen všechny věci vyjmenované v a 4 , ale i obchodní závazkové vztahy, jejichž definice je obsažena v a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Kupní smlouva č. 001491 (dále jen „smlouva“) byla uzavřena dne 7. 12. 2004 mezi kupující A. N. a žalobkyní. Jejím nepřímým předmětem byl osobní automobil. Podle .4 smlouvy si její účastnice dohodly, že „shora uvedený závazkový vztah a veškerá práva a povinnosti stran zde výslovně neupravené nebo upravené jen částečně, se řídí příslušnými ustanoveními (obchodní zákoník) v platném znění“.

Podle § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení tato dohoda vyžaduje písemnou formu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v . Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu a 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle obch. zák. Je nepochybné, že účastnice řízení podřídily závazkový vztah režimu obchodního zákoníku písemnou volbou práva podle obch. zák.; takto založený vztah je tudíž vztahem obchodním.

Podle žaloby byl předmětem řízení, jak byl vymezen tvrzeními žalobkyně o skutkových okolnostech týkajících se věci, požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 26.420,- Kč a požadavek na úhradu „skladného“ ve výši 9.100,- Kč; tvrzený závazkový vztah účastníků je z procesního hlediska věcí obchodní.

Jelikož odvolací soud napadeným výrokem v dané obchodní věci rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti takovému výroku vyloučena [ ].

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání. Podle lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud  to zákon připouští; jestliže  tedy  možnost  podat  dovolání není v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo                   – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu, zveřejněné pod R 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V  Brně  29. srpna  2008

JUDr. Václav  Duda                  předseda senátu