Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1642/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. R., s. r. o., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, proti žalované PhDr. D. J., , zastoupené JUDr. P. Č., advokátem, o zaplacení částky 131.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2006, č. j. -69, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu v Praze 8 ze dne 22. října 2004, č. j. -26, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 131.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 11. 12. 2003 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , žalovaná (dále též „dovolatelka“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejenže uplatněný požadavek odporuje hmotnému právu, konkrétně obč. zák., ale rovněž ve smyslu obč. zák. dobrým mravům. Účastnice smlouvy se dohodly na dvou skutkových podstatách zakládajících oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty. Podle jedné z nich se tak stane v situaci, kdy žalovaná odmítne nabyvatele vyhledaného zprostředkovatelkou, ačkoliv tento má zájem o nabytí členství a je připraven uhradit neprodleně požadovanou cenu. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně oznámila žalované, že našla konkrétní osobu, případně jí předložila návrh smlouvy, který by žalovaná odmítla podepsat. S tímto odůvodněním navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle

Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, otevírá se dovolací přezkum zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle zcela vyloučeno. Žalovaná sice v dovolání označila dovolací důvod podle , avšak po obsahové stránce jej vymezila pouze námitkou, že žalobkyně netvrdila a neprokázala, že jí oznámila zajištění konkrétní osoby, s níž by mohla uzavřít příslušnou smlouvu, případně že jí předložila návrh smlouvy, který odmítla akceptovat. Těmito výhradami ovšem ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle , jehož použití v případě přípustnosti dovolání podle je (jak bylo shora uvedeno) vyloučeno. Námitky směřující proti skutkovému stavu věci nemohou mít v posuzované věci žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší z hlediska takovýchto výtek správnost rozhodnutí odvolacího soudu zkoumat.

Podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že v dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. , publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla dovolatelka s (novým) tvrzením, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení odporuje dobrým mravům (§ 3 odst. 1 obč. zák.); do té doby jen tvrdila, že ujednání o smluvní pokutě je podle § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor s dobrými mravy. K tvrzení o důvodech odepření práva na soudní ochranu podle § 3 odst. 1 obč. zák. tak dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť jak již bylo výše řečeno, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalovaná uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. srpna 2008

JUDr. Václav Duda předseda senátu