Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1549/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně G. R., k. s., zastoupené JUDr. F. H. Ph.D., advokátem, , proti žalovaným 1) J. H., a 2) E.H., , oběma zastoupeným JUDr. P. Š., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2004, č.j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. února 2003, č.j. -87, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. července 2002, č.j. -36, jímž žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 4,382.332,01 Kč s 6% úrokem od 20. dubna 1999 do zaplacení, směnečnou odměnu 14.607,- Kč a náklady řízení.

Soud prvního stupně - odkazuje na výsledky provedeného dokazování - vyšel z toho, že:

1) dne 21. prosince 1995 byla mezi „I. a P. b., a. s.“ (dále jen „banka“) a T. ., s. r. o. (dále jen „společnost“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které banka společnosti poskytla úvěr ve výši 3,000.000,- Kč (dále jen „smlouva o úvěru“);

2) pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna cizí směnkou vystavenou 21. prosince 1995 nikoli na řad banky, akceptovanou společností a avalovanou žalovanými;

3) dne 21. prosince 1995 vystavila společnost jednající prvním žalovaným vyplňovací prohlášení směnečné, podle něhož společnost odevzdala bance „krycí“ blankosměnku bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti, s tím, že blankosměnka slouží k zajišťování všech splatných pohledávek včetně příslušenství ze smlouvy o úvěru, přičemž věřitel (rozuměj banka) není oprávněn blankosměnku převést, postoupit nebo zastavit třetí osobě;

4) dne 19. června 2000 byla mezi bankou a Č. o. b., a. s. uzavřena smlouva o prodeji podniku;

5) postupními smlouvami datovanými 15. dubna 2002 byla směnka převedena z Č. o. b., a. s. na CZ R., a. s. a z CZ R., a. s. na žalobkyni (v obou případech došlo k převodu směnky poté, co na nabyvatele směnky byla převedena i směnkou zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru).

Odkazuje na ustanovení čl. I , , , , a (dále jen „“), shledal soud prvního stupně námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu nedůvodnými. Přitom uzavřel, že:

1) směnka obsahuje veškeré náležitosti cizí směnky;

2) směnka byla splatná 19. dubna 1999 a žaloba byla podána dne 18. dubna 2002, pročež je - vzhledem k tříleté promlčecí lhůtě - nedůvodná námitka promlčení;

3) směnka na přívěsku obsahuje doložku „jako aval“ za směnečníka, jsou uvedena jména a příjmení avalů, rodná čísla a jejich bydliště včetně jejich vlastnoručních podpisů; aval byl sjednán platně a žalovaní jsou pasivně věcně legitimováni;

4) směnka byla vystavena nikoli na řad banky, do jejíchž práv vstoupila podle smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. června 2000 Č. o. b., a. s., která směnku v souladu se převedla na CZ R., a. s., jež dále směnku převedla na žalobkyni; přitom shledal nedůvodnou námitku smluvního zákazu převodu blankosměnky, argumentuje, že „směnka je převoditelná neomezeně a oběhu směnky nelze žádným způsobem zabránit“, pročež k převodu směnky došlo platně a žalobkyně je ve věci aktivně legitimována;

5) žalobou uplatněný „nárok“ vyhovuje ustanovení čl. I a není tudíž „neurčitý“.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 22. listopadu 2004, č.j. -134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, akcentuje, že „podstatou odvolání žalovaných“ je námitka nedostatku legitimace žalobkyně a žalovaných „z důvodu nedodržení ujednání o zákazu převodu blankosměnky“. Předmětem zmíněného zákazu - pokračoval odvolací soud - je blankosměnka jako „neúplný cenný papír“ vystavěný na zajištění „závazku“ ze smlouvy o úvěru (srov. čl. I ). Jelikož předmětem „převodu“ směnky v souvislosti se smlouvou o prodeji podniku ze dne 19. června 2000 nebyla blankosměnka, nýbrž „listina vzniklá po jejím doplnění, tedy směnka jako perfektní cenný papír“, což platí i o následných převodech dle smluv o postoupení pohledávek uzavřených podle ustanovení a násl. (dále jen „obč. zák.“), odvolací soud uzavřel, že „nedostatek legitimace byť jedné ze stran sporu nebyl dohledán“.

Současně shledal nedůvodným poukaz žalovaných na zákaz „převodu pohledávky“ obsažený v ustanovení obč. zák., s tím, že se vztahuje „k pohledávce ve smyslu obecně občanskoprávním“, a nelze jej aplikovat na převod směnky, jenž upravuje „jako lex specialis“ ustanovení .

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“) a dovozujíce, že má po právní stránce zásadní význam, když řeší „otázku aktivní a pasivní legitimace sporných stran a otázku promlčení směnečného nároku v rozporu s hmotným právem“.

Dovolatelé zdůrazňují, že z jejich výpovědí jednoznačně vyplynulo, že zákaz převodu blankosměnky byl sjednán „pro cenný papír vystavený na zajištění úvěru, a že by bez tohoto ujednání k avalu nepřistoupili“.

Dále namítají, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly s uplatněnou „relativní“ námitkou spočívající v nedostatku aktivní a pasivní legitimace sporných stran, akcentujíce, že ani postupitelem ani postupníkem nebyla „do současné doby cese žalovaným oznámena resp. prokázána“. „Z důvodu nesplnění této notifikační povinnosti došlo k výkonu směnečného práva v rozporu s právními předpisy“, přičemž „následně nato lze mít oprávněnou námitku promlčení směnečného nároku s ohledem na právní neúčinnost postoupení směnečné pohledávky vůči žalovaným“.

Proto dovolatelé požadují, aby dovolací soud rozhodnutí soudu nižších stupňů zrušil.

Žalobkyně se s odůvodněním rozhodnutí soudu nižších stupňů ztotožňuje a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o výklad normy procesního práva) nemá judikatorní přesah, ani (v rovině právní) zásadní právní význam pro věc samu, a z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává.

Je tomu tak již proto, že vyplňovací prohlášení obsahuje zákaz převodu blankosměnky, přičemž v projednávané věci došlo k přechodu (z banky na Československou obchodní banku, a. s.) a následně k převodu směnky (po jejím vyplnění bankou o údaje směnečné sumy a data splatnosti). Soudní praxe je pak jednotná závěru, že dohody zakazující převod směnky jsou sice možné, nicméně nezakládají u směnky (bez ohledu na to zda jde o směnku na řad či o rektasměnku) neplatnost převodu směnky, je-li tento proveden v souladu s předpisy směnečného práva (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod číslem 118, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004, sp. zn. ).

Na po právní stránce zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z pohledu výhrady žalovaných o „nesplnění notifikační povinnosti“ (srov. § 526 obč. zák.), když splnění oznamovací povinnosti postupitele nemá na vliv na platnost postupní smlouvy a vznik aktivní legitimace postupníka.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani závěr o nedůvodnosti námitky promlčení, když - jak je zřejmé z obsahu dovolání - správnost právního posouzení věci odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili právě „s ohledem na právní neúčinnost postoupení směnečné pohledávky“.

Jelikož dovolání žalovaných není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení b odst. 5 a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení b odst. 5 věty první, a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalovaným vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení , , a vyhlášky činí 7.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení v témže znění.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. srpna 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu