Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1095/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , byl obviněný P. Č. uznán vinným, že

1. od přesně nezjištěné doby nejméně od 27. 1. 2006 do 6. 6. 2007 ve svém bytě v P., ale i na jiných místech, fotografoval nezletilou B. K., dceru své přítelkyně R. K., v pornografických pozicích, přičemž jí nejdříve ukázal, jak má pozice zaujímat, aby byly zřetelně patrné její genitálie, na které si měla dávat ruce, rukama si je osahávat a roztahovat, přičemž tyto digitální fotografie vložil do svého počítače a využíval pro další potřebu,

2. od přesně nezjištěné doby do 6. 6. 2007 ve svém bytě v P., ačkoli není držitelem zbrojního průkazu a tudíž ani průkazu zbraně, přechovával bez povolení samonabíjecí pistoli ČZ 27, ráže 7,65 browning s jedním zásobníkem a střelivo v počtu 43 kusů ráže 7,65 browning a 204 kusů nábojů různých ráží včetně vojenské munice, přičemž dle odborného vyjádření lze předmětnou střelnou zbraň a náboje nabývat a držet pouze na základě vlastnictví zbrojního průkazu příslušné skupiny dle o střelných zbraních a střelivu ve znění pozdějších předpisů, přičemž vojenská munice je střelivem zakázaným a lze ji nabývat pouze na základě udělené výjimky ze zákona.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně v rozsudečném výroku kvalifikoval jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodě ad 1)] a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 2]. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 217 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1 tr. zák., za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného stanovení dohledu nad jeho osobou. Podle § 60a odst. 2 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – věcí specifikovaných na str. 3 rozhodnutí.

Proti konstatovanému rozsudku podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. , byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného P. Č. při nezměněném výroku o vině trestnými činy ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , odsoudil podle § 217 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v práci s dětmi a mládeží do osmnácti let, a to na dobu deseti let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – věcí specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. Č. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně vyjádřil nesouhlas s výrokem, na základě kterého byl uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Vytkl, že vzhledem k ustanovení § 217 odst. 3 písm. b) tr. zák., které je odůvodněno delší dobou, ve které mělo k páchání trestné činnosti docházet, nebylo soudem nijak prokázáno, kdy k páchání trestného činu došlo. Namítl, že doba uvedená v rozsudku byla pouze odhadnuta a nebyla žádným způsobem prokazatelně zjištěna. Proto označil aplikaci ustanovení § 217 odst. 3 písm. b) tr. zák. za nepodloženou a skutek za chybně právně kvalifikovaný.

Dále obviněný vyslovil nesouhlas se závěrem o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., když soud neuvěřil jeho obhajobě, že o zbrani nevěděl, ač bylo zřejmé, že byt byl zanedbaný a dlouhodobě se v něm neuklízelo. Podotkl, že i když soud nepřijal jeho obhajobu, měl se zabývat tím, že byl opakovaně školen v rámci používání a přechovávání zbraní a z těchto školení úspěšně složil závěrečné zkoušky, na které existují certifikáty (v roce 1995 u Městské policie Praha, v roce 1997 při získávání civilního zbrojního průkazu u společnosti S. S. s. r. o., a v roce 2000 u Policie ČR). S poukazem na tyto skutečnosti zdůraznil, že od roku 1995 do roku 2006 byl průběžně školen, zkoušen a prověřován ze znalostí teoretických i praktických v nakládání se zbraněmi. Na základě toho, že v jeho bytě byla nalezena samonabíjecí pistole ČZ 27, ráže 7,65 browning spolu se střelivem v počtu 43 kusů ráže 7,65 browning a 204 kusů nábojů různých ráží, jej nelze uznat vinným ze spáchání zmíněného trestného činu. V době, kdy byla tato pistole nalezena, totiž měl platné oprávnění pro zacházení a manipulaci se zbraněmi vydané v rámci jeho služby jako poručíka u Policie ČR a dále měl pouze propadlé civilní oprávnění – zbrojní průkaz. Podle názoru obviněného jej nelze posuzovat jako člověka, který předmětné oprávnění nemá nebo nikdy žádné neměl a nikdy k tomuto nebyl proškolen. Stejně tak není možné posuzovat osobu řídící vozidlo s propadlým řidičským oprávněním jako jízdu bez řidičského oprávnění, ale pouze jako jízdu s propadlým řidičským oprávněním. Rovněž poukázal na to, že jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu je jeho nebezpečnost pro společnost, jež v konkrétním případě, a to s přihlédnutím na jeho osobou absolvovaná veškerá letitá školení a zkoušky, které se týkaly zbraní, schází.

V návaznosti na uvedené skutečnosti obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutek byl mylně právně kvalifikován a pokud by se takového jednání skutečně dopustil, mělo by se jednat o přestupek podle ustanovení o přestupcích, případně o jiný správní delikt, rozhodně ne o trestný čin. Podotkl, že samotný výrok o jeho vině byl soudem vydán, ačkoliv mu vina nebyla prokázána a veškeré důkazy – zejména výslechy svědků, psychiatrické vyšetření a posudky, znalecké zkoumání PC, posudek z jeho pracoviště, zpráva vězeňského kaplana a další důkazy jednoznačně ukazují na to, že je člověk zákonů dbalý, čestný, poctivý a podle všech předpokladů bez jakéhokoli úmyslu protiprávního jednání. Ohledně trestného činu nedovoleného ozbrojování podle tr. zák. obviněný poznamenal, že bylo na základě důkazního materiálu ve spise zjištěno, že o zbrani nikdy nemluvil, nikdy ji nikomu neukazoval, nikdy z ní nestřílel a nebyly na ní (ale ani na střelivu) nalezeny žádné otisky jeho prstů. K části výroku o vině, týkající se trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle , odst. 3 písm. b) tr. zák., konstatoval, že provedenými důkazy nebylo nijak prokázáno, kdo, kdy a čím fotografie fotil, zda se nejedná o fotomontáže a zejména nebyl prokázán jakýkoli jeho motiv k páchání trestného činu takového charakteru. Z popsaných skutečností dovodil, že soudy obou stupňů nesprávně hmotně právně skutek posoudily, neboť se žádného takového jednání nedopustil, a tudíž nemohl jím být uznán vinným.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 věty první, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. , jakož i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. . Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Předsedkyně senátu prvostupňového soudu nechala ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud však do dne rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. Č. bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně však zjistil, že dovolání není přípustné.

Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř. (viz rozhodnutí č. rozh. tr.).

Z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud zjistil a z trestního spisu ověřil, že odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , podal jen státní zástupce, a to pouze do výroku o trestu. Podle § 254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo odvolání podáno, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Rovněž nejde o situaci předvídanou v ustanovení § 254 odst. 3 tr. ř., neboť ve věci nebylo podáno odvolání proti výroku o vině.

Jelikož obviněný P. Č. dovolání podal do výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv odvolací soud tento rozsudek přezkoumával pouze v oddělitelném výroku o trestu, přičemž ohledně výroku o vině neměl povinnost jej přezkoumávat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., je zjevné, že jde o dovolání nepřípustné. V mimořádném opravném prostředku mohly být vzneseny pouze námitky proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Takovéto výhrady, které by byly deklarovány v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. či jiného důvodu dovolání, jenž by souvisel s rozhodováním odvolacího soudu o trestu, uplatněny nebyly.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného P. Č. odmítl, neboť není přípustné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k