Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 120/2021-22
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Houdkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částky 6 009 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 009 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 597 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 620 od 1. 2. 2020 do 26. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 412 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 009 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 597 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 620 od 1. 2. 2020 do 26. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 412 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6 009 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny číslo na jejímž základě dodávala elektřinu žalovanému do odběrného místa a žalovanému vznikl závazek poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni uhradit. Fakturou číslo ze dne 8. 4. 2020, znějící na celkovou částku 1 597 Kč, splatnou ke dni 22. 4. 2020, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od datum do datum. Dále žalobkyně žalovanému fakturou číslo ze dne 17. 1. 2020, splatnou dne 31. 1. 2020 a znějící na částku 6 620 Kč, vyúčtovala dodanou elektřinu za období datum do datum, přičemž žalovaný na tuto fakturu ke dni podání žaloby uhradil dne 26. 2. 2020 částku ve výši 2 208 Kč. Žalovaný je tedy v prodlení s úhradou částky ve výši 6 009 Kč.
2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. ”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.
4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny číslo ze dne datum žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu a poskytovala související služby na odběrném místě ulice a číslo, PSČ obec. Žalovaný se zavázal žalobkyni za dodanou elektřinu zaplatit cenu stanovenou ceníkem žalobkyně. Fakturou číslo ze dne 8. 4. 2020, znějící na celkovou částku 1 597 Kč, splatnou ke dni 22. 4. 2020, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od datum do datum a to za množství 2,913 MWh. Dále žalobkyně žalovanému fakturou číslo ze dne 17. 1. 2020, splatnou dne 31. 1. 2020 a znějící na částku 6 620 Kč, vyúčtovala dodanou elektřinu za období datum do datum, a to za množství 5,174 MWh, přičemž žalovaný na tuto fakturu ke dni podání žaloby uhradil dne 26. 2. 2020 částku ve výši 2 208 Kč.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. , uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý nedoplatek uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.
6. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.
7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 009 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
9. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.
10. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.