Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4332/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Řízení o dědictví po O. N., zemřelém dne 8.1.1999 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13.1.1999, č. j. -2.

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 26.6.2006, č. j. -439, určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 1.681.884,36 Kč, výši zůstavitelových dluhů částkou 1.264.848,29 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstaviteli částkou 417.036,07 Kč; potvrdil, že „veškerý majetek a majetková práva zůstavitele“, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí popsaných, „nabyla K. N.“; uložil K. N. povinnost zaplatit soudnímu komisaři JUDr. Z. K., notáři se sídlem v P., odměnu a náhradu hotových výdajů celkem ve výši 17.746,50 Kč; rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že „závěť zanechána nebyla, zůstavitel zanechal tři nezletilé syny, kteří zastoupeni svými zákonnými zástupci dědictví po zůstaviteli odmítli a jejich odmítnutí dědictví bylo schváleno příslušnými opatrovnickými soudy“; že „podle zákona tedy připadl veškerý majetek pozůstalé matce K. N., která je způsobilá dědit a dědictví neodmítla“.

K odvolání K. N. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.5.2007, č. j. -456, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26.6.2006, č. j. -439 potvrdil. Dospěl k závěru, že „dosavadní zjištění neposkytují spolehlivý základ pro závěr, že K. N. tvrzené pohledávky zůstaviteli ke dni smrti patřily, proto soud prvního stupně postupoval správně, když je do aktiv dědictví nezařadil“; že „K. N. se mylně domnívá, že tímto postupem soudu je zbavena možnosti domáhat se práv z předmětných pohledávek ve sporném řízení“; že „jí nic nebrání v tom, aby se ve sporném řízení domáhala určení, že zůstaviteli ke dni smrti tvrzené pohledávky náležely a v případě úspěchu v tomto řízení budou pohledávky předmětem dodatečného projednání dědictví“; že „v dané věci je pozůstalá matka jedinou dědičkou, tudíž situace předvídaná ustanovením nemohla nastat“; že „soud prvního stupně správně zařadil mezi pasiva dědictví dluh vůči Finančnímu úřadu pro P. z titulu dluhu na dani z přidané hodnoty ve výši 552.810,- Kč a penále ve výši 452.267,- Kč, tj. celkem 1.005.077,- Kč“, neboť „tento dluh vznikl za života zůstavitele, je doložen vykonatelným rozhodnutím finančního úřadu a soudu v dědickém řízení nepřísluší, aby přezkoumával správnost rozhodnutí finančního úřadu, kterým byla daňová povinnost zůstavitele stanovena“; že „vydání vozidel musí dědička realizovat v jiném řízení a jinými právními prostředky, neboť rozhodování o těchto otázkách není úkolem soudu v dědickém řízení“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala K. N. dovolání. Namítá, že „soudní komisař bez zákonné opory jí označená aktiva do dědictví nezahrnul a v rámci hodnocení, zda mají být předmětem dědictví, se spokojil s paušálním odmítnutím označeného dlužníka, že dluh existuje“; že „postupem obecných soudů v dané věci, byly porušeny základní zásady občanského soudního řízení a na základě toho pak soudy dospěly k vadným právním závěrům“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “) a zůstavitel O. N. zemřel dne 8.1.1999, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě K. N. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu K. N. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a K. N. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.

Protože K. N. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení , není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání K. N. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a o.s.ř odmítl.

Na místě je dodat, že dovolání by v daném případě nemohlo být - z hlediska uplatněných dovolacích důvodů - přípustné ani podle současné právní úpravy (srov. ); za pravdu je též třeba dát odvolacímu soudu, jestliže v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení uvedl, že „K. N. nic nebrání v tom, aby se ve sporném řízení domáhala určení, že zůstaviteli ke dni smrti tvrzené pohledávky náležely a v případě úspěchu v tomto řízení budou pohledávky předmětem dodatečného projednání dědictví“.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu