Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 437/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 139 174,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 300,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115 300,60 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 24 873,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 816,53 Kč od 27. 10. 2020 do 14. 12. 2020, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 136 366,41 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 065,81 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 171 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 300,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115 300,60 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 24 873,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 816,53 Kč od 27. 10. 2020 do 14. 12. 2020, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 136 366,41 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 065,81 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 171 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný uzavřel dne 25. 3. 2019 s původní věřitelkou, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“), smlouvu o příjmení půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky, produktové podmínky pro osobní úvěry původní věřitelky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr původní věřitelce splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas, žalobkyně tak v souladu s obchodními podmínkami dne 26. 10. 2020 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 136 366,41 Kč a poplatků ve výši 2 808 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení úroku ve výši 13,90 % ročně z částky 136 366,41 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, který za období od 27. 10. 2020 do 14. 12. 2020 kapitalizovala částkou 12 816,53 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 136 366,41 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, který za období od 27. 10. 2020 do 14. 12. 2020 kapitalizovala částkou 1 016,21 Kč. Dne 30. 12. 2020 byla předmětná pohledávka původní věřitelky za žalovaným postoupena na právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba a.s., IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a následně dne 7. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na , o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Bulharskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku smlouvy o úvěru uzavřena, a dospěl k závěru, že podle bodu 1 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle bodu 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 25. 3. 2019 s původní věřitelkou smlouvu o příjmení půjčce číslo na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách i se sjednaným úrokem ve výši 13,90 % ročně a případnými poplatky dle ceníku původní věřitelky. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry původní věřitelky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo akceptací návrhu smlouvy o příjmení půjčce, Všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, produktovými podmínkami pro osobní úvěry původní věřitelky a ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby). Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, je zaměstnán jako manuální pracovník a u bydlení zvolil možnost„ jinde.“ Žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 17 000 Kč a rovněž skutečnost, že na splátky jiných úvěrů splácí 4 900 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného původní věřitelka odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Původní věřitelka dále lustrovala žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databáze MVČR, atd. (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo údaji klienta, kopií dokladu totožnosti žalovaného a vysvětlením původní věřitelky týkajícím se posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Žalovanému byl úvěr ve výši 150 000 Kč poskytnut na jeho bankovní účet dne 25. 3. 2019 (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtu). Podle čl. 14 Všeobecných obchodních podmínek ve spojení s čl. X. a XI. a XII. smlouvy o příjmení půjčce číslo čl. 12 písm. d) produktových podmínek pro osobní úvěry původní věřitelky byla původní věřitelka oprávněna od smlouvy odstoupit mimo jiné v případě, kdy žalovaný podstatně poruší své povinnosti. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas, původní věřitelce uhradil celkem toliko částku 34 699,40 Kč (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtu). Dopisem ze dne 26. 10. 2020 z důvodu porušení ustanovení smlouvy ze strany žalovaného prohlásila původní věřitelka všechny závazky žalovaného z výše uvedené smlouvy za okamžitě splatné (prokázáno dopisem ze dne 26. 10. 2020 a přehledem podacích čísel). Původní věřitelka uzavřela dne 29. 8. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzením úplaty ze dne 7. 1. 2021). Žalovanému bylo oznámeno postoupení jeho pohledávky na žalobkyni, zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2021 včetně podacího archu ze dne 26. 1. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 včetně seznamu odeslaných oznámení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2021 včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev).

5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě , (dále jen„ o. z.“), jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že původní věřitelka a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním poměru vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

14. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

15. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že původní věřitelka před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost (k výzvě soudu žalobkyně výslovně uvedla, že žádnými důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedisponuje a zcela odkázala na podané vysvětlení původní věřitelky). Původní věřitelka vycházela z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč (který navíc nebyl doložen), přičemž další výdaje, kromě žalovaným tvrzené částky 4 900 Kč měsíčně na splátky jiných závazků, žalovaného pouze odhadla (ohledně bydlení žalovaný pouze uvedl, že bydlí„ jinde“). Žádná ze skutečností, relevantních pro řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyla doložena (např. doklad o výši příjmu, náklady bydlení apod.). Původní věřitelka se ani nezabývala tím, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti, či zda žije sám nebo se s někým o náklady na domácnost dělí. Soud tedy na základě těchto informací dospěl k závěru, že si původní věřitelka neobstarala pro posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr dostatek podkladů a nezkoumala tedy úvěruschopnost žalovaného dostatečně pečlivě a řádně. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina ve výši 115 300,60 Kč (ponížená o splátky žalovaného ve výši 34 699,40 Kč) a zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. z nesplacené jistiny ode dne 27. 10. 2020 (tj. ode dne následujícího po vystavení výzvy k uhrazení dlužné částky) do zaplacení (výrok I). Aktivní legitimace žalobkyně je dána § 1879 a následující o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 36,06 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny a úroků z prodlení; co do části jistiny, zákonného úroku z prodlení, poplatků, smluvních úroků kapitalizovaných a požadovaných procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 30 978 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 5 568 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle a za tři úkony právní služby dle citované vyhlášky po 6 700 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 900 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle , a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 11 171 Kč (po zaokrouhlení). Za podání žalobkyně ze dne 3. 12. 2021 nebyla odměna přiznána, neboť žalobkyně byla soudem vyzvána pouze k doložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.