Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3008/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. t. , proti žalovanému Z. V., zastoupenému advokátem o zaplacení částky 10.075,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2008, č. j. -144, ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2008, č. j. -155, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. -118, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 10.075,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1999 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 20.375,- Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 28. 6. 1999 do zaplacení a o zaplacení 12 % úroku z prodlení z částky 30.450,- Kč od 28. 6. 1999 do 15. 7. 1999 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně na základě skutkového zjištění, že žalovaný byl v červnu a v červenci 1999 držitelem jednoho televizního přijímače a že neoznámil místně příslušné provozovně pošty den, kdy se jeho držitelem stal, dovodil, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající z , o rozhlasových a televizních poplatcích, v tehdy platném znění (dále jen „“); je proto povinen podle zaplatit žalobkyni nejen dlužný poplatek ve výši 75,- Kč (za červen 1999), ale i přirážku k dlužnému poplatku ve výši 10.000,- Kč za nepřihlášený televizní přijímač. Protože nebylo prokázáno, že žalovaný byl držitelem dalších dvou televizních přijímačů, byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. ledna 2008, č. j. -144, ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2008, č. j. -155, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 10.075,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1999 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že žalobkyně spolehlivě neprokázala své tvrzení, že žalovaný byl ve sledovaném období držitelem televizního přijímače, který by nebyl přihlášen k evidenci podle

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytkla, že při právním posouzení věci vyšel ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolacímu soudu navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně s poukazem na odmítnout, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl o peněžitém plnění ve výši 10.075,- Kč s příslušenstvím.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , v platném znění - dále jen „“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní), shledal, že není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Protože žalobkyně napadla dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost takového dovolání vyloučena ve smyslu

Jelikož přípustnost dovolání nepřipadá v úvahu ani proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.560,- Kč (, , bod 4., , ve spojení s , a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 486,40 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 25. srpna 2008

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu