Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
2B0B92F455A2E6A7C1257A4E006A5729.html
HTML · 13.62 KB
No categories available
33 Cdo 3049/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. ledna 2008, č. j. 16 Cm 528/1996 -154, odmítl podle § 208 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku tohoto soudu ze dne 11. července 2002, č. j. 16 Cm 528/96 -96, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3,205.063,01 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. dubna 2008, č. j. 5 Cmo 74/2008 -171, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. července 2002, č. j. 16 Cm 528/96 -96, po marném uplynutí patnáctidenní lhůty k podání tohoto opravného prostředku, tudíž opožděně. Své úvahy přitom podrobně rozvedl.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Má za to, že pod pojem „návrh“ ve smyslu § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. lze podřadit i takové podání, jímž účastník vyjadřuje nesouhlas s předchozím rozhodnutím a jímž je zahájeno odvolací řízení. Závěry, jež dovolací soud vyslovil v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 1249/2002 a 21 Cdo 1124/2001 , kterými se odvolací soud řídil, nepovažuje za nepochybné. Připomíná Komentář k občanskému soudnímu řádu autorů Bureš, Drápal a Mazanec, 5. vydání 2001, str. 851, v němž bylo zaujato opačné stanovisko. Dále v dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že jí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nebylo účinně doručeno, neboť se v místě svého trvalého bydliště v době doručování nezdržovala. Z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí zrušit.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „o. s. ř. “ (srovnej článek II bod 2. a 3. obsahující přechodná ustanovení zákona č. 59/2005 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (účastnicí řízení) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1 , § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolací soud se dále zaměřil na posouzení otázky jeho přípustnosti.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jelikož v uvedeném případě je dovoláním napadáno usnesení ve výroku, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 238 , § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž dána není, neboť posuzovanou věc nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Zbývá proto přípustnost podle § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b ) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d ).
Jelikož napadené rozhodnutí není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), není dovolání žalované přípustné ani podle § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Extenzivní výklad tohoto ustanovení podávaný žalovanou nelze akceptovat, neboť za návrh (žalobu) ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat odvolání. Právní úprava přípustnosti dovolání obsahuje taxativní výčet alternativ přípustnosti dovolání; usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání účastníka řízení pro opožděnost (tak, jako tomu bylo v posuzovaném případě), není přitom v taxativním výčtu případů, kdy je dovolání přípustné, uvedeno. Obdobně Nejvyšší soud České republiky rozhodl v celé řadě svých rozhodnutí a jedná se o ustálenou judikaturu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 72/2005, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn 25 Cdo 2006/2001 , ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1252/2006 , ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1238/2005 , a ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 30/2006 ).
Protože přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti nákladovému výroku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; proto je dovolací soud odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. srpna 2008
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu