Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 304/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 77 088 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 982,81 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 32 088 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 9 932,50 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 264,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 982,81 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 32 088 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 9 932,50 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 264,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 77 088 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o zápůjčce číslo dne 19. 9. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 35 959 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 3. 2020. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 45 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 32 088 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 9 932,50 Kč a nadále běžícího ve výši 29% ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 7 982,81 Kč a nadále běžícího ve výši 9,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 35 959 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 80 959 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, kdy poslední splátka činí 4 493 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 19. 9. 2018, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce).
6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 19. 9. 2018 má soud za prokázané, že si žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem měl činit 24 145 Kč. Uvedl, že je svobodný, že vlastní auto a že bydlí se spolubydlícím. Výši měsíčních výdajů odhadl 6 000 Kč a dále uvedl, že hradí částku ve výši 4 037 Kč měsíčně jako splátku externích zápůjček. K prokázání uvedených údajů měl předložit pracovní smlouvu a bankovní výpisy za měsíc červenec a srpen 2018. Z výše uvedené karty rovněž vyplývá, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze co do částky ve výši 12 000 Kč.
7. Z tabulky umoření, vyhotovené ke dni 12. 1. 2021, soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 15. 1. 2021.
9. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 a podacího lístku ze dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o zápůjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě.
24. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovaným. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku.
25. Žalovaný v kartě zákazníka k úvěru v poptávané výši 12 000 Kč uvedl, že je svobodný, že bydlí se spolubydlícím a že jeho čistý měsíční činí 24 145 Kč, uvedený údaj měl být ověřen z pracovní smlouvy, a výpisů z bankovního účtu žalovaného, avšak tyto žalobkyně nepředložila. Rovněž se shora předložených důkazů nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalovaného. Z karty zákazníka vyplývá, že jeho měsíční náklady žalovaného činily cca 6 000 Kč měsíčně. Z uvedené částky měl žalovaný uhradit veškeré svá základní životní náklady, tj. nájemné v bytě, kde dle svého prohlášení žil, náklady spojené s nájmem, energie, stravu, náklady na léčbu apod. Již z uvedeného výčtu je zjevné, že žalovaným tvrzená částka neodpovídá běžným výdajům na úhradu základních životních nákladů a bydlení, avšak právní předchůdkyně neprovedl žádné ověření uvedeného údaje, a to ani objektivizováním výše nákladů na bydlení. Žalovaný rovněž uvedl, že splácí zápůjčku u jiného poskytovatele měsíčně částkou ve výši 4 037 Kč. Ověření této skutečnosti v registru klientských informací (např. NRKI) však provedeno nebylo. Poskytovatel úvěru rovněž neprovedl ani šetření v základních informačních databázích, tj. insolvenčním rejstříku a rejstříku exekučních řízení. Tedy neověřil výši výdajů žalovaného a jeho platební historii a výši úvěrové angažovanosti.
26. K dotazu soudu ohledně rozdílu částky pro níž byla posuzována úvěruschopnost žalovaného (12 000 Kč) a skutečně poskytnutého úvěru (45 000 Kč) žalobkyně v podání ze dne 11.1.2022 žalobkyně sdělila, že žalovaný sice žádal původně o poskytnutí zápůjčky ve výši 12 000 Kč, avšak po zhodnocení finanční situace žalovaného ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný má použitelný příjem ve výši 18 145 Kč, a proto došlo k navýšení poskytované částky na 45 000 Kč. Na základě jakých skutečností dospěla k závěru, že žalovaný z příjmu 24 145 Kč disponuje volnými prostředky ve výši 18 145 Kč, tedy že výše životních nákladů žalovaného musí činit maximálně 6 000 Kč (tj. nákladů na bydlení, živobytí, drogerii, léky, včetně neuhrazených předchozích závazků), neobjasnila. Žalobkyně pak rovněž nedoložila, že by došlo k prověřování úvěrové angažovanosti žalovaného a jeho platební historie ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
27. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Důsledkem této situace je mimo jiné i to, že žalovaný neuhradil ani jedinou splátku poskytnutého úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 19. 9. 2018 číslo je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
28. Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 9. 2018 v hotovosti částku 45 000 Kč. Žalovaný na tuto zápůjčku před podáním žaloby neuhradil ničeho, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 45 000 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 7 982,81 Kč (za dobu ode dne splatnosti zápůjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 9,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.).
29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
30. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 3 264,84 Kč. Tato částka představuje 16,75 % z jejich celkové výše, tj. z částky 19 491,60 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 084 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 088 Kč sestávající 4 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 560 Kč ve výši 2 847,60 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).