Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 30/2022-25
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Hovorkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 271,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 270 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 2. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části 4 001,77 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 707,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 581,42 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a se smluvní pokutou ve výši 3 132,05 Kč se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 107,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 270 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 2. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části 4 001,77 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 707,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 581,42 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a se smluvní pokutou ve výši 3 132,05 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 107,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 25. 7. 2019 uzavřela žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba IČO smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit smluvní úrok poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 11 164 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 24 164 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč. Splatnost poslední splátky byla 25. 9. 2020. Žalovaný čerpal finanční hotovost v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl poskytnut. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 1 730 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 25. 9. 2020. Od následujícího dne byl žalovaný v prodlení s úhradou nesplacené částky, proto dluží i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 5. 8. 2021. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 12 139,72 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 139,72 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 707,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 581,42 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, smluvní pokutu 3 132,05 Kč.
2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101 /3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru číslo zjistil, že dne 25. 7. 2019 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 11 167 Kč, tedy celkem částku 24 164 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč, to vše do 25. 9. 2020. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem kolem 40 000 Kč měsíčně, což doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíc duben a květen 201, ze kterých vyplývalo, že čistý příjem žalovaného je kolem 30 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 19. 7. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 5. 8. 2021 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021, která byla podána k poštovní přepravě dne 20. 10. 2021, jak bylo zjištěno z podacího archu, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a s poplatky do 1. 11. 2021.
4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobem plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud s ohledem na výši příjmu dosahovaného žalovaným a výši poskytnutého úvěru dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 25. 7. 2019 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 11 164 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 13 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 73,6 % z půjčených prostředků při splatnosti 14 měsíců. Částka 11 164 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 73,6 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v červenci 2019 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 8,81 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 1 730 Kč, k úhradě proto zbývá částka 11 270 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 20. 10. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 1. 11. 2021. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 2. 11. 2021 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud nemohl posoudit jeho možnosti ohledně úhrady dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou již od září 2020, měl dostatek času, aby dlužnou částku do podání žaloby uhradil. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně. V rámci spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit dlužnou částku v zákoně stanovené lhůtě, tj. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 /1 o.s.ř.
9. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 11 270 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 15 271,77 Kč a přiznanou částkou 11 270 Kč, tj. v části 4 001,77 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, náklady za vymáhání a smluvní pokutu, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou.
10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 73,80 %, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 47,6 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 709 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.