Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1072/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. , byl obviněný M. M. uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Kromě toho bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněných O. F., J. H. a A. K.

O odvoláních, která podali obvinění M. M. a A. K., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. . Ohledně obviněného M. M. byl podle § 258 odst. l písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu Praha – východ zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. M. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci.

Obviněný M. M. se trestného činu dopustil skutkem, který podle zjištění Krajského soudu v Praze a předtím i podle zjištění Okresního soudu Praha – východ spočíval v podstatě v tom, že obviněný od počátku roku 2005 do 18. 9. 2006 v Č., v přibližně týdenních intervalech, tj. přibližně v 80 případech, za použití laboratorního skla, toluenu, léků Modafen a Nurofen a dalších pomůcek zhotovil přesněji nezjištěné množství metamfetaminu v sypké formě, aniž by mu taková činnost byla povolena, a přesně nezjištěné množství takto vyrobeného metamfetaminu předal ke konzumaci přibližně v 65 případech obviněnému O. F., nejméně jednou P. D., nejméně dvakrát J. K. a nejméně třikrát F. D., přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 , o návykových látkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozdíl mezi oběma rozsudky byl v tom, že Okresní soud Praha – východ považoval výrobu metamfetaminu za jeden trestný čin a předání vyrobeného metamfetaminu dalším osobám za druhý trestný čin, zatímco Krajský soud v Praze posoudil obě formy jednání obviněného M. M. za jeden trestný čin.

Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Napadl odsuzující část tohoto rozsudku, pokud se ho týkal, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že čin nespáchal ve větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. a že skutek měl být proto posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jen podle § 187 odst. l tr. zák. Obviněný M. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí jeho věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. M.je zjevně neopodstatněné.

Pro posouzení, zda obviněný spáchal čin „ve větším rozsahu” ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., má základní význam zjištění, jaké množství metamfetaminu obviněný vyrobil a zda šlo alespoň o množství 10 gramů, které představuje asi 200 dávek po 50 miligramech. Orgány činné v trestním řízení v tomto ohledu vycházejí z pokynu obecné povahy, který pod č. 2/2006 vydala nejvyšší státní zástupkyně, resp. z přílohy tohoto pokynu, v níž jsou uvedeny orientační hodnoty odpovídající mimo jiné „většímu rozsahu” ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek. Citovaný pokyn sice není pro soudy závazný, nicméně ustálená soudní praxe hodnoty uvedené v jeho příloze akceptuje a řídí se jimi, protože byly stanoveny s ohledem na poznatky lékařské vědy o škodlivých účincích jednotlivých drog na lidský organismus a vycházejí i z mezinárodních zkušeností. Soudy ve výroku o vině uvedly zjištění ohledně množství vyrobeného metamfetaminu poněkud nejasně tak, že šlo o přibližně 80 případů nezjištěného množství. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Praha – východ vyplývá zjištění, podle kterého obviněný vyráběl v jednotlivých případech 2 až 3 gramy metamfetaminu, a toto zjištění akceptoval v napadeném rozsudku i Krajský soud v Praze. Znamená to, že obviněný vyrobil celkem přibližně 160 až 240 gramů metamfetaminu, tedy množství, které mnohonásobně převyšuje uvedenou orientační hranici většího rozsahu. Logicky to navazuje na zjištění Okresního soudu Praha – východ ohledně obviněného O. F., který byl distributorem metamfetaminu vyrobeného jednak obviněným M. M. a jednak dalšími dvěma výrobci, přičemž podle tohoto zjištění O. F. odebíral od všech tří výrobců 4 až 5 gramů metamfetaminu týdně. K tomu přistupuje zjištění Okresního soudu Praha – východ, že obviněný O. F. prodával metamfetamin opakovaně (ve více než 80 případech) celkem 17 osobám a že sám obviněný M. M. předal metamfetamin obviněnému O. F. nejméně v 65 případech a třem dalším osobám nejméně v 6 případech. Z toho všeho je jasné, že produkce obviněného směřovala k poměrně širokému okruhu konzumentů, což jen posiluje úsudek, že ze strany obviněného M. M. šlo o spáchání činu ve větším rozsahu.

Právní posouzení skutku podle tr. zák. v posuzované věci obviněného M. M. se opírá o takový okruh dostatečně konkrétních zjištění, která odpovídají hlediskům „většího rozsahu”, jak je Nejvyšší soud vymezil v rozhodnutí č. rozh. tr.

Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného M. M. žádný podklad k tomu, aby z jeho podnětu cokoli měnil na napadeném rozsudku, a proto zjevně neopodstatněné dovolání tohoto obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že ve shodě s tím, jak je koncipován dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud Praha – východ a z kterého v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Praze. To znamená, že Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, zejména ohledně vyrobeného množství drogy a ohledně prodeje drogy jiným osobám. Nesouhlas obviněného se způsobem, jakým soudy při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, a s tím, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, není dovolacím důvodem. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces by o dovolacím důvodu bylo možné uvažovat jen v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování, apod. V posuzovaném případě se o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná, protože skutková zjištění obou soudů mají jasnou logickou vazbu na výpovědi obviněných i na výpovědi svědků, a pokud se mezi těmito důkazy objevily nějaké rozpory, soudy je zaznamenaly a vypořádaly se s nimi takovými hodnotícími úvahami, které nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Proto se Nejvyšší soud námitkami obviněného proti skutkovému základu napadeného rozsudku dále nezabýval a správnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. ověřil na podkladě skutkového stavu, tak jak ho zjistily oba soudy.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec