Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1531/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného B.-C. E S., S. U., L., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1) Doc. Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. J. Š., 2) K. R., zastoupenému advokátkou, 3) L. R., zastoupenému advokátkou, za účasti manželky prvního povinného MUDr. H. Š., zastoupené Mgr. J. Š., manželky druhého povinného V. R., a manželky třetího povinného M. R., pro 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání druhého povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2006, č.j. -56, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 12. 2006, č.j. -64, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2005, č.j. -13, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2002, č.j. -8, k uspokojení pohledávky 1.000.000,- Kč s 6 % úroky od 31. 8. 2002 do zaplacení a směnečné odměny 3.333,- Kč na majetek povinných exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. B., soudní exekutorku.

Krajský soud v Brně k odvolání druhého a třetího povinného a manželky druhého povinného v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k druhému povinnému potvrdil (výrok I. usnesení odvolacího soudu) a ve vztahu k třetímu povinnému změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok II. usnesení odvolacího soudu). Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), měl odvolací soud co se týče druhého povinného za splněny, zejména uzavřel, že podkladový směnečný platební rozkaz byl K. R. v souladu s ustanovením , ve znění účinném do 31. 12. 2002, doručen náhradním způsobem dne 1. 10. 2002. Ve vztahu k třetímu povinnému dospěl k opačnému závěru. Směnečný platební rozkaz L. R. doručen nebyl, jelikož zásilka mu byla u pošty v místě jeho trvalého bydliště uložena v době, kdy se zde nezdržoval, a navíc nebyla dodržena desetidenní úložní lhůta podle cit. zákona; vůči třetímu povinnému proto není směnečný platební rozkaz pravomocný a vykonatelný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl druhý povinný K. R. dovoláním, které směřuje – hodnoceno podle obsahu – proti výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k němu potvrzeno. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), namítá, že druhý a třetí povinný jsou v důsledku směnečného rukojemství na téže směnce solidárními dlužníky, a proto měl odvolací soud pro vadu doručení exekučního titulu třetímu povinnému návrh na nařízení exekuce zamítnout i ve vztahu k druhému povinnému. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v rozpornosti s judikaturou dovolacího soudu, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1969, sp. zn. . Mimoto dovolatel namítá, že řízení je zatíženo vadou ve smyslu , kterou spatřuje v tom, že manželky povinných přibrala do řízení soudní exekutorka, přestože o okruhu účastníků řízení přísluší rozhodovat pouze soudu. Podle napadeného rozhodnutí přitom odvolací řízení proběhlo za účasti manželek prvního a druhého povinného, nikoliv třetího povinného. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu řešící otázku samostatného společenství účastníků, a proto navrhl aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Otázka, zda směnečný platební rozkaz se stává vůči každému z žalovaných vykonatelným samostatně, kterou v rámci důvodu podle dovolatel nabídl k přezkumu, shora uvedené znaky nesplňuje. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při jejím posuzování uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ta vychází z toho, že osoby, které jsou z hlediska hmotného práva solidárními dlužníky – a tak je tomu v souzené věci ( a 2 , směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů) – jsou v řízení samostatnými společníky ( ). V samostatném společenství jedná každý účastník sám za sebe, vůči každému z nich může být samostatně (i odlišně) rozhodnuto, lhůta k podání opravného prostředku běží doručením rozhodnutí každému z účastníků zvlášť, jejím marným uplynutím nabývá rozhodnutí ve vztahu k jednotlivým účastníkům samostatně právní moci i vykonatelnosti. Směnečný platební rozkaz je pak ve vztahu k jednotlivým žalovaným vykonatelným v okamžiku, kdy nabývá účinků pravomocného rozsudku, tj. uplynutím lhůty tří dnů od jeho doručení tomu kterému žalovanému, jestliže tento v uvedené lhůtě nepodal odůvodněné námitky nebo vzal-li je zpět. Okolnost, že dalšímu žalovanému – samostatnému společníku – dosud běží lhůta k podání námitek, případně že mu směnečný platební rozkaz dosud nebyl doručen nebo že může být pro nemožnost doručení nebo k jeho včasným a důvodným námitkám u tohoto dalšího žalovaného zrušen, nemá na uvedený závěr žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 8/2000 pod č. 90, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. ).

Nepřípadný je dovolatelův poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 4. 1969, sp. zn. , podle něhož rozhodnutí o povinnosti žalovaných – kolektivně odpovědných pracovníků – k náhradě škody ze schodku není rozhodnutím o několika právech se samostatným skutkovým základem; podá-li kterýkoli účastník odvolání ve věci samé, nenabývá toto rozhodnutí právní moci ve vztahu k žádnému z účastníků a odvolací soud je přezkoumává v celém rozsahu. Dovolatel přehlíží, že závěry shora formulované se netýkaly dlužníků zavázaných k solidárnímu plnění.

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Námitky, že o přibrání manželek povinných do řízení (přesto, že jsou jimi ze zákona, srov. ) rozhodla soudní exekutorka a že odvolací řízení neproběhlo za účasti manželky třetího povinného (nikoliv dovolatele), jsou proto z hlediska přípustnosti dovolání bezcenné.

Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu