Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3579/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky K. V., zastoupené advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 12. 2005, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. (žalobců: 1. J. H., 2. V. P., a dalších účastníků řízení (podle ustanovení a ), 3. K. V., zastoupené v řízení před soudy obou stupňů advokátkou, 4. MUDr. K. V., zastoupené K. V., 5. IROP-I. a r. o., 6. P. f. ČR, o určení vlastnictví k nemovitostem, a dále žalobců: a) K. V. a b) MUDr. K. V. a dalších účastníků řízení o této žalobě: c) J. H., d) V. P., e) IROP-I. r. o. P. a f) P. f., o určení vlastnictví k týmž nemovitostem), takto:

I. Dovolání dovolatelky K. V. se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení o žalobě, podané v této právní věci žalobci J. H. a V. P. dne 12. 12. 2003 a žalujícími K. V. a MUDr. K. V. dne 28. 1. 2004, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením z 30. 9. 2004, č. j. -73 (ve znění doplňujícího usnesení z 22. 6. 2005, č. j. -91), o odmítnutí žaloby žalobkyně, domáhající se určení, že spoluvlastníky pozemku parc. č. 1453 v katastrálním území K. jsou K. V. (z ideálních sedmi čtyřicetin), MUDr. K. V. (z ideálních pěti dvacetin), V. P. (ze sedmi ideálních čtyřicetin) a J. H. (z ideálních osmi dvacetin), a to pro opožděnost podané žaloby. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobkyně K. V. proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 30. 12. 2005, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 z 30. 9. 2004, č. j. -73 (ve znění doplňujícího usnesení z 22. 6. 2005, č. j. -91). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobkyně K. V. nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud poukazoval především na to, že usnesením soudu prvního stupně byla odmítnuta pouze žaloba žalobkyně K. V., nikoli také žaloba žalobkyně MUDr. K. V., takže o žalobě této další žalobkyně (kterou v tomto soudním řízení žalobkyně K. V. zastupuje), soudem prvního stupně rozhodnuto nebylo. Z uvedeného důvodu se odvolací soud „zabýval výhradně včasností žaloby, podané žalobkyní K. V.“.

Odvolací soud poukazoval k otázce včasnosti nebo opožděnosti žaloby K. V. na to, že žaloba podaná v této právní věci podle ustanovení , navazovala na řízení, které probíhalo před P. ú. P. a bylo ukončeno vydáním rozhodnutí z 10. 10. 2003, č. j. PÚ 6350/92, jímž bylo rozhodnuto, že J. H., K. V.,  K. V. a V. P. nejsou vlastníky čtyř pětin pozemku parc. č. 1453 – zahrady (o výměře 896 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 609 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu P.-m. Zásilka od odesílatele – P. ú. P. (kterou bylo doručováno uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu z 10. 10. 3003, č. j. /Ú 6350/02), byla uložena pro adresátku K. V. na poště v P. 5 dne 17. 10. 2003 (stejně jako pro adresátku MUDr. K. V.). Dne 20. 10. 2003 byly obě zásilky doručeny K. V.; na dodejkách bylo uvedeno doručení dnem 20. 10. 2003, ale vydána byla jen doručovaná zásilka pro K. V. (zásilka pro MUDr. K. V. dne 20. 10. 2003 vydána nebyla s poznámkou, že tato adresátka se dlouhodobě zdržuje v zahraničí); doručení rozhodnutí pozemkového úřadu ze 10. 10. 2003 do vlastních rukou K. V. dne 20. 10. 2003 bylo soudu prvního stupně oznámeno sdělením pošty v P. 5 ze 14. 9. 2004 (založeným na čl. l. 72 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. ).

Za těchto uvedených okolností dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba K. V. podle ustanovení , podaná u soudu 28. 1. 2004, je žalobou podanou po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, jak je tato lhůta stanovena v . Odvolací soud tedy podle ustanovení potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby žalobkyně K. V. pro opožděnost.

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení a a násl. .

Usnesení odvolacího soudu z 30. 12. 2005 (sp. zn. Městského soudu v Praze) bylo podle sdělení v předkládací zprávě Obvodního soudu pro Prahu 5 z 11. 12. 2006, vycházejícího, v rámci čitelnosti, z údajů na doručence (s čímž se dovolací soud ztotožňuje), doručeno žalobkyni K. V. dne 7. 2. 2006 a dovolání ze strany této bylo dne 13. 4. 2006 podáno u Obvodního soudu pro Prahu 5, tedy (srov. k tomu ustanovení ) ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu z 30. 12. 2005 (sp. zn. Městského soudu v Praze) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka pokládala své dovolání za přípustné podle ustanovení a 3 , neboť rozhodnutím odvolacího soudu, napadeným jejím dovoláním, byla tu řešena právní otázka včasnosti podané žaloby v rozporu s procesním i hmotným právem. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka především zdůrazňovala, že je tu třeba řešit otázku zásadního právního významu, a to „zda je žaloba podána opožděně i v případě, kdy se účastník řízení řídí vadným poučením o délce a počátku běhu lhůty k podání žaloby“. Dovolatelka má za to, že podstatou jejího dovolání je skutečnost, že „dovolatelka byla při převzetí rozhodnutí P. ú. P., když přebírala dne 2. 12. 2003 rozhodnutí v zastoupení své dcery MUDr. K. V., poučena pracovnicí P. ú. P. o tom, že lhůta k podání žaloby i v jejím případě běží až od doručení rozhodnutí pozemkového úřadu poslednímu z účastníků řízení“. Po tomto poučení podávala dovolatelka žalobu „z důvodu ekonomičnosti za sebe i za dceru MUDr. K. V. společně, v dobré víře o době běhu lhůty pro podání žaloby, počítané ode dne doručení rozhodnutí MUDr. K. V.“, která před tím byla v zahraničí. V této souvislosti dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že uvedenou námitku ohledně nesprávného poučení, dané K. V. „nehodnotil a dovolatelku také nepoučil o její případné povinnosti dokazovat své tvrzení o vadném poučení“.

Žalobci J. H. a V. P. ve svém vyjádření k dovolání dovolatelky K. V. uváděli, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Podle názoru těchto žalobců nebylo ani toto dovolání podáno řádně a včas. Podle názoru uvedených vyjadřujících se žalobců „podáním dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 12. 2005, doručenému 3. 2. 2006 K. V., vlastně až doplněným a upřesněným znění dovolání dne 25. 9. 2006, byla dovolatelkou K. V. promeškána lhůta podle a 3 “.

Zejména však žalobci J. H. a V. P. ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně K. V. zdůrazňovali, že žalobkyně K. V. i žalobkyně K. V. nepodaly řádně a včas žalobu v této právní věci podle ustanovení a , tj. ve stanovené lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu (tj. rozhodnutí P. ú. P. ze dne 10. 10. 2003, č. j. PÚ 6350/92). Podle názoru žalobců J. H. a V. P. nelze pokládat za důvodné tvrzení dovolatelky K. V., že jí zastupované MUDr. K. V. bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu až 2. 12. 2003, když zástupkyni K. V. bylo doručeno toto správní rozhodnutí již 20. 10. 2003; podle názoru žalobců J. H. a V. P. „nelze tu vyvozovat, že žaloba podaná K. V. za K. V. byla podána včas“.

Vyjadřující se žalobci J. H. a V. P. jsou zároveň toho názoru, „neexistuje žádný doklad o tom, že K. V., respektive K. V., převzala rozhodnutí P. ú. 2. 12. 2003 a že K. V. byla údajně nesprávně poučena o běhu lhůty k podání žaloby u soudu“.

Dovolání dovolatelky K. V. bylo tu třeba posoudit podle ustanovení jako dovolání přípustné, když podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

Dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Při posuzování aplikace a výkladu ustanovení vycházel dovolací soud z právních závěrů, vyjádřených v rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, podle nichž o vadu řízení jde tehdy, došlo-li k ní v průběhu řízení před soudem, nikoli až při rozhodování soudu, a byl-li postup soudu, při němž k vadě řízení došlo, nesprávným postupem, a to zejména došli-li při něm k odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem (např. při nesprávném nepředvolání účastníka k jednání u soudu). Pochybení tohoto druhu dovolací soud v daném případě neshledal.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), posoudil-li soud projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu a nebo si použitý právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13 /45/).

V daném případě odvolací soud posoudil projednávané odvolání (vytýkající nesprávné posouzení včasnosti podání žaloby, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k nemovitosti v právní záležitosti, o níž bylo již rozhodnuto jiným orgánem), jak to uváděl na str. 2 a 3 svého usnesení z 30. 12. 2005 (sp. zn. Městského soudu v Praze), zejména podle ustanovení a .

Podle ustanovení musí být žaloba (jež byla podána ve smyslu ustanovení a podle ustanovení , 2 a 3 ) ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu; zmeškání této lhůty nelze prominout.

Podle ustanovení není třeba k projednání odvolání účastníka řízení nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé.

Žaloba žalobkyně K. V. (podaná ve smyslu ustanovení a ustanovení , 2 a 3 ) se týkala projednání v občanském soudním řízení právní věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem, a to rozhodnutím P. ú. P. ze 16. 10. 2003, č. j. PÚ 6350/92. Toto písemné rozhodnutí obsahovalo ve svém závěru správné poučení ve znění: „Tato věc může být projednána na návrh v občanském soudním řízení ( ). Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu ( ) u soudu, v jehož obvodu je nemovitost ( a )“.

O poučení, které musí obsahovat písemné vyhotovení správního rozhodnutí, bylo v dřívějším (v zákoně č. ) uvedeno, že „poučení obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání podat“.

Také v ustanovení nynějšího ( ) uvedeno, že v poučení, které obsahuje rozhodnutí správního orgánu „se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možné podat proti rozhodnutí odvolání, od kterého dne se tato lhůta počítá, který orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se podává“.

Právní názor dovolatelky o tom, že tu má právní význam jí tvrzené následné (po vydání správního rozhodnutí) ústní poučení správního orgánu o tom, „ od kterého dne se počítá lhůta“ k podání žaloby ve věci, v níž bylo již rozhodnuto správním orgánem, je jen úvahou dovolatelky, která nemá oporu v některém ustanovení právního předpisu. Ustanovení , věta druhá, kogentně a bezvýjimečně stanoví: „Zmeškání lhůty nelze prominout“.

Výsledný právní závěr odvolacího soudu, že „žaloba K. V., podaná 28. 1. 2004 ve věci rozhodnutí pozemkového úřadu, které jí bylo doručeno 20. 10. 2003, je žalobou podanou opožděně vzhledem k ustanovení “, je tedy právním závěrem, který byl učiněn podle odpovídajícího právního předpisu a nešlo při jeho zaujetí o nesprávný výklad právního předpisu (srov. již zmíněné rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 13 /45/); tento výsledný právní závěr odvolacího soudu není také závěrem v rozhodnutí, jež by vycházelo ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (srov. ).

Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že dovoláním dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné tak, aby bylo na místě jeho zrušení, jak to má na zřeteli ustanovení .

Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání dovolatelky svým usnesením podle ustanovení a odst. 6 .

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalobci J. H. a V. P. na vyjádření k dovolání žalobkyně K. V., použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a náhradu těchto nákladů, vynaložených v dovolacím řízení, uvedeným žalobcům nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze posuzovaného předmětu dovolání a jednak k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo ze strany žalobců J. H. a V. P. již uplatněno v řízení o odvolání u odvolacího soudu. Dalším účastníkům řízení náklady řízení v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. srpna 2008

JUDr. Josef  R a k o v s k ý

předseda senátu