Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 26/2022
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 10 776,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 4 776,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 856,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 015 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovené opatrovnici žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 6 679 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 4 776,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 856,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 015 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 6 679 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 12. 7. 2019 se společností právnická osoba, IČO (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Dále se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky uhradit částku ve výši 5 302 Kč, jež se skládá z částky 932 Kč představující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částky 2 728 Kč představující odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost, částky 1 642 Kč představující poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Dále se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 29 % ročně. Žalovaný nesplácel řádně a včas – celkem žalovaný uhradil částku ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil.
2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 17. 3. 2022, č. j. číslo jednací, opatrovnici příjmení jméno příjmení, advokátku, se sídlem adresa.
3. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 22. 3. 2022 (doručeným soudu téhož dne), ve kterém uvedla, že nemůže s určitostí potvrdit či vyvrátit podpis žalovaného na předmětné smlouvě, přičemž se domnívá, že žalobkyně nedostatečně prokázala, že byly žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky skutečně poskytnuty. Dále opatrovnice žalovaného uvedla, že nebyla dostatečně osvědčena schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr a nebyla splatně sjednána úhrada poplatku a smluvního úroku. V neposlední řadě opatrovnice žalovaného uvedla, že sjednaná výše úroků hraničí s dobrými mravy.
4. K podání opatrovnice žalovaného se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 5. 4. 2022 (doručeným soudu dne 6. 4. 2022), ve kterém uvedla, že opatrovnice nemůže namítat pravost podpisu soukromé listiny, protože nemohla zjistit stanovisko žalovaného k této věci. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru – tyto údaje byly zaznamenány do karty zákazníka, ze které vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet taktéž na základě dokladů vyžádaných od žalovaného. K úroku a nákladům žalobkyně uvedla, že jejich požadovaná výše není v rozporu s dobrými mravy.
5. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ukrajinské státní občanství, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože se účastníci na volbě práva ve smlouvě shodli.
6. Soud ve věci na den 27. 4. 2022 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. Žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.
8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 12. 7. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč a s úrokem ve výši 29 % p. a. Poslední splátka činila částku ve výši 246 Kč (Zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 7. 2019 a ze smluvních podmínek).
9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho pracovní smlouvy, výplatních pásek a z prohlášení žalovaného, který uvedl příjmy v celkové výši 38 560 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 10 000 Kč měsíčně. (Zjištěno z karty zákazníka).
10. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas – celkem žalovaný uhradil částku ve výši 1 000 Kč (Zjištěno z tabulky umoření).
11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku).
12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).
13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.
14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky, jejichž převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných týdenních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.
15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.
16. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
17. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
22. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 7. 2019 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nad to soud uvádí, že žalobkyně mohla na jednání konaném dne 27. 4. 2022 doplnit dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, což se však nestalo a žalobkyně nedoplnila ani nedoložila žádné listiny, ze kterých by bylo patrno, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného.
26. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
27. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“
28. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
29. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z poskytnutých údajů ze strany žalovaného. Tyto údaje, byly zaznamenány do karty zákazníka, ze které nevyplývají jeho dosavadní dluhy, skutečné příjmy, příp. jeho vyživovací povinnosti a ostatní majetkové poměry. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně činila sama aktivně jakékoliv kroky za účelem přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z ničeho navíc nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informacích o majetkových poměrech žalobkyně při poskytování úvěru u žalovaného vycházela. Právní předchůdkyní žalobkyně bylo v zákaznické kartě pouze uvedeno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Tyto dokumenty však soudu nebyly žalobkyní předloženy. Pokud žalobkyně listiny, jimiž měla údaje uváděné žalovaným ověřit, soudu nepředložila z toho důvodu, že je nemá, odkazuje soud na zákon o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b/, odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, kterými měly být prověřeny majetkové poměry žalovaného (jako spotřebitele) před poskytnutím úvěru, má soud nadále za neprokázané, zda k prověření úvěruschopnosti žalovaného došlo. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), a přesto mu poskytla spotřebitelský úvěr. S ohledem na to je tato smlouva o úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ).
30. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
31. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný jí vrátil finanční prostředky ve výši 1 000 Kč. Nesplacená část„ jistiny“ představuje částku ve výši 6 000 Kč. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
32. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno v pondělí dne 25. 1. 2021. Z pravidelného chodu věcí a podle § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek 28. 1. 2021 a dne 29. 1. 2021 započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Poslední den této lhůty připadl na 7. 2. 2021. Ode dne 8. 3. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč.
33. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 6 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 8. 3. 2021 podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl. K tomu soud uvádí, že výše úroků z prodlení se ode dne 8. 3. 2021 do zaplacení, pohybovala podle nařízení ve výši 8,25 % ročně.
34. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobkyně a žalovaný měli ve věci úspěch jen částečný a jejich úspěch resp. neúspěch byl stejný; soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
36. Ve výroku IV. soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 6 679 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne datum), náleží jí podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. ve výši 10 776,60 Kč - ve výši 1 540 Kč za jeden úkon, tj. celkem 4 620 Kč (1 540 Kč x 3). Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovnice žalovaného je plátcem DPH, přiznal jí soud DPH ve výši 21 % Celkem opatrovnici náleží částka ve výši 6 679 Kč vč. DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.