Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4383/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. G. N., advokátky, správkyně konkurzní podstaty úpadce S. – E., s.r.o. v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. T., zastoupenému advokátkou, o vyklizení části nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2007, č. j. -87, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení o dovolání ve výši 3.927,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě výše označeným byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2006, č. j. -52 (ve znění doplňujícího usnesení z 1. 6. 2006, č.l. 58), a to v části meritorního výroku. Na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž v souvislosti s výrokem o povinnosti žalovaného vyklidit část domu č.p. 176 v O. – H. (blíže viz výroky rozsudků obou stupňů) pouze prodloužil lhůtu k vyklizení na 90 dnů, odvolací soud vázal vyklizení části nemovitosti na 15-ti denní lhůtu plynoucí od zajištění náhradního bytu. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení včetně odvolacího a žalovanému bylo uloženo zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč.

Odvolací soud dovodil neplatnost smlouvy o nájmu nebytových prostor, sjednané mezi stranou žalující (právním předchůdcem – S.-E., s.r.o. v likvidaci) jako vlastníkem domu a žalovaným jako nájemcem; neplatnost se tu měla odvíjet od § 39 o. z., neboť prostory byly v době uzavření smlouvy stavebně určeny k užívání jako Dům dětí a mládeže a tento účel užívání nebyl ve smlouvě respektován. Vlastníku domu tedy náležela ochrana (odpovídající povinnosti část domu vyklidit) podle § 126 odst. 1 o. z. Žalovaný však pronajaté – a povodní zničené – nebytové prostory adaptoval na bytovou jednotku, což se stalo se souhlasem vlastníka domu a změna účelu užívání byla povolena stavebním úřadem. Za této situace odvolací soud uzavřel, že výkon práva žalující strany na vyklizení bez bytové náhrady by se dostal do rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 o. z.), a zmíněnou bytovou náhradu žalovanému přiznal.

Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. jeho výroku o bytové náhradě podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasila v něm s aplikací o. z. a tvrdila, že došlo k protiprávnímu omezení práv vlastníka. Navíc je rozsudek odvolacího soudu v části o bytové náhradě v rozporu s účelem zákona o konkurzu a vyrovnání (č. ), zejména za stavu, kdy byl žalovaný pasivní stran případné dohody se správkyní konkurzní podstaty (a ani nehradil vyšší nájemné či nepřihlásil do konkurzního řízení svou pohledávku spočívající ve zhodnocení nemovitosti). Dovolatelka žádala, aby byl rozsudek odvolací instance v napadené části zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání žádal, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokátky (, ). Dovolání bylo přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli v napadené výrokové části odlišně ( ). Dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. mělo jít o nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud má pochybnosti o závěru odvolacího soudu, jímž tento soud sdílí právní názor soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy mezi účastníky z května 1999. Je toho názoru, že smluvní autonomie umožnila oprávněně sjednat stranám (obchodní společnosti jako pronajímateli) tento kontrakt, netrpěl-li jinou vadou z hlediska tehdejšího znění , o nájmu a podnájmu nebytových prostor.

V každém případě však postačí ostatní zjištěné skutečnosti a z nich plynoucí právní posouzení věci, aby bylo plně podepřeno rozhodnutí odvolací instance. Účastníci se dohodli na adaptaci prostor na bytovou jednotku (čl. I bod 4 zmíněné smlouvy), k čemuž následně došlo. Z jednání stran je patrný přetrvávající (alespoň po rozhodnou dobu) souhlas stran s tímto řešením. Úřad městského obvodu S. O. (odbor výstavby) poté rozhodnutím, které nabylo právní moc 23. 8. 2000, povolil změnu užívání prostor na byt. Tím získaly předmětné místnosti bytový charakter a jejich uživatelům nelze za zjištěných okolností zcela odepřít veškerou právní ochranu, jakou má nájemce bytu.

Odvolací soud proto rozhodl správně, přiznal-li žalovanému bytovou náhradu s výjimečným odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 o. z. Nejvyšší soud podotýká, že již přisvědčil přiznání bytové náhrady v jiné – skutkově i právně blízké – věci za situace, při níž mezi účastníky též absentoval právní titul (smlouva) nájmu bytu (rozsudek

sp. zn. ).

Dovolací důvod podle tedy nebyl naplněn a Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl ( věta před středníkem ).

Na straně úspěšného žalovaného byly v intencích věty první a návazných ustanovení vynaloženy náklady dovolacího řízení, spočívající v odměně za podané písemné vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle (ve znění účinném od 1. 9. 2006) sazba ve výši 6.000,- Kč ( citované vyhlášky). Byl však učiněn pouze jeden úkon právní služby ( cit. vyhl.), a tak došlo ke krácení odměny o polovinu na 3.000,- Kč. Poté bylo nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč ( ) a po zohlednění DPH představovala výše nákladů řízení žalovaného částku 3.927,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. srpna 2008

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu